Vojenští chemici se specialisty Státního ústavu radiační ochrany společně monitorovali radiaci z vrtulníku. 314. centrum výstrahy proti zbraním hromadného ničení, které se akce účastnilo, je fakticky podřízeno veliteli libereckého 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany. Je to jediné armádní zařízení, které působí ve prospěch celostátní Radiační monitorovací sítě (RMS) České republiky.

Vzlétají čtyřikrát do roka

„Vojenští specialisté tohoto centra se společně s odborníky Státního ústavu radiační ochrany zdokonalovali v leteckém monitorování radiační situace na našem území. Výcvik ve vzdušném radiačním průzkumu absolvují vojáci čtyřikrát ročně," vysvětlil kapitán Jakub Šimíček.

Radiace se v Čechách sleduje od konce 80. let, kdy došlo k havárii v jaderné elektrárně v ukrajinském Černobylu. „Radioaktivní spad po havárii v Černobylu je patrný na našem území dodnes, hlavně v Jeseníkách a na Šumavě. Jsou to sice hodnoty nízké, ale i po třiceti letech po havárii dobře detekovatelné. Třicet let je také poločas rozpadu radioaktivního Cs-137 (Cesium), které se v půdě na našem území nachází," dodal Šimíček z oddílu libereckých chemiků. Dlouhodobě se ale spekuluje také o dopadu černobylské havárie na území Libereckého kraje, například na Semilsku, kde byla v 80. letech naměřena nadprůměrná hodnota zamoření půd radioaktivním césiem Cs-137.

Skupina provedla vzdušný radiační průzkum pomocí spektrometrického detekčního přístroje záření gama IRIS (Integrated Radiation Information System). Přístroj bylo nutné před začátkem monitorování zabudovat na palubu vrtulníku Mi-17. V České republice jsou pouze dva tyto přístroje, jeden vlastní SÚRO, druhý má ve výbavě hostivické centrum.

Vzdušný radiační průzkum pomocí spektrometrického detekčního přístroje záření gama IRIS probíhal na palubě vrtulníku Mi-17.

Měření při rychlosti sto km za hodinu

„Výsledkem měření, které provádíme ve výšce asi sto metrů nad terénem s rychlostí letu sto kilometrů za hodinu, je záznam energetického spektra ionizujícího záření. Místem pro vzdušný radiační průzkum se stala chráněná oblast Šumavy," vysvětlila starší důstojnice skupiny monitorování a leteckého průzkumu nadporučice Veronika Topičová a doplnila, že naměřené hodnoty se po skončení měření musí dále zpracovávat a vyhodnocovat.

„Měřicí systém IRIS je nutné v průběhu měření znovu zkalibrovat a odečíst jednotlivé složky pozadí (kosmické záření, pozadí samotného vrtulníku a produkty přeměny atmosférického radonu). Pro tyto účely je vhodné provést měření nad dostatečně velkou vodní plochou, která účinně odstíní záření gama vyzařované ze zemského povrchu. Právě z tohoto důvodu jsme s vrtulníkem museli viset několik minut těsně nad hladinou vodní nádrže Nýrsko," objasňuje Aleš Froňka ze Státního ústavu radiační ochrany.

Kontaminovaní divočáci

Největší koncentrace spadu se nachází v hloubce do 30 cm pod zemí, kde divočáci rozhrnováním půdy nacházejí v lesích svou potravu a tímto se kontaminují. Není však třeba se obávat. Pokud bychom za rok snědli 15 kilogramů masa kontaminovaného divočáka, pak dávka ozáření by odpovídala pouze padesáti procentům dávky, kterou každý z nás obdrží ročně od přírodního pozadí, uvádí informace Státního ústavu radiační ochrany (SÚRO).