Nemocným a opuštěným dětem, starým lidem, ale také maminkám v nouzi pomáhá Michaela Buňata ze Žibřidic na Liberecku už deset let. „Posílala jsem peníze dětem do ciziny, aby mohly chodit do školy, aby dostudovaly. Přispěla jsme například i starému pánovi, kterého zloději okradli o důchod. Peníze jsem vždy pravidelně posílala na dětské nadace," říká mladá žena, která tvrdě pracuje, přičemž značnou část vydělaných peněz rozdá.

Okolí nakonec Míšu „donutilo" k tomu, že svému konání dobra dala jakýsi punc oficiality a pomoc rozjela ve větším stylu. „Všichni, kdo mě znají, mě neustále bombardovali, abych si založila webové stránky, aby se o mně dozvědělo co nejvíc potřebných lidí a i těch, co chtějí pomáhat. Podlehla jsem a jsem za to šťastná. Půl roku jsem se nabízela přes sociální síť a ode dneška spouštím webovky," usmívá se Míša, kterou prý uchvátilo, kolik lidí už se nabídlo s pomocí.

„Volají, ptají se, co je potřeba nakoupit, kam to mají poslat," dodala Buňata. O lidech v nouzi se Míša dozvídá hlavně díky internetu. Kontaktuje je, domluví se s nimi na konkrétních potřebách. Pak vyčkává, až se jí doma požadované věci sejdou a ty pak posílá těm, k nimž se štěstí zrovna otočilo zády.

Míše se dokonce na dálku podařilo zachránit život jedné zoufalé mamince, která neměla dát dětem co k jídlu. Včas přivolala policii, z jejích zpráv vycítila, že se žena chystá k sebevraždě.

Charita ovšem není jen o dobru. Míša se setkává s nepochopitelnou nenávistí. „Stále se ke mně dostávají informace, jak o mně jiné spolky šíří, že jsem podvodnice a podobně. Hodně mě to mrzí a bolí."