„Líheň je teď Pozemkového fondu. Pokud má zůstat nám, museli bychom složit 1,7 milionu," posteskl si Martin Bulíř, předseda Místní organizace Českého rybářského svazu (na fotografii s amurem bílým). Takovými prostředky samozřejmě rybáři nedisponují.
Líheň s klubovnou a pozemky se z jejich rukou dostala do majetku státu následkem špatně hospodařících soukromníků, kteří po revoluci firmu vytunelovali a od roku 1993 jsou v konkurzu. Neurovnané a nepřehledné vlastnické vztahy pak přivedl druhou největší líheň rybích plůdků v Evropě na pokraj zániku. Nepřehledné majetkové vztahy zabránily za posledních 19 let rozhodnutí, které by věc vyřešilo.
Bojí se nového majitele
Zatím si líheň od Pozemkového fondu nikdo nekoupil, ale rybáři se obávají, že nový majitel by z místa mohl učinit komerční chovné sádky nebo třeba koupaliště. Součástí pozemků jsou totiž rybníky, kde dnes rybáři chovají generační, chovné i tržní ryby. O víkendu největší z rybníků vylovili.
„Chceme tu zůstat a být jedinými majiteli. Každý tu odvedl pořádný kus práce, nechal tu kus života. Založili to naši tátové. Máme dnes 50 členů, přibývají mladí, rosteme," připomněl předseda.
Každý pátek od 16. do 19. hodin zde ze dvora prodávají živé ryby a obyvatelé Českého dubu nedají na „svoje" rybáře dopustit. Vědí totiž, co práce stojí za vypuštěním jedné jediné ryby do volné přírody.
Pstruh roste i tři roky
„Aby mohl být pstruh vypuštěn, trvá to tak dva nebo tři roky. Celou dobu, od vykulení až po dospělost se o něj staráme, krmíme je. Ze 3 000 jiker, které vyprodukuje jedna samička, jich přežije pouhých 10%," vysvětluje jednatelka a hospodářka Hana Vaňková. Bez této snahy by ale kriticky ohrožený pstruh potoční z naší přírody brzy nadobro zmizel.
Aby si rybáři vůbec vydělali na elektřinu a krmivo, musejí část dospělých ryb prodávat. I letos se vánoční prodej kaprů uskuteční od 19. prosince. Kapři už opustili chovný rybník a momentálně lační v zádržných tůňkách.
