„Máme toho málo. Není co rozdávat," vysvětlil ředitel Oblastního spolku Českého červeného kříže Karel Studený.
„Na Silvestra mi zrovna jedna místní obyvatelka volala, že má před domem bezdomovce, a že je mu zima. Ale co máme dělat?" svěřil se dále ředitel s tím, že někdy je těžké těmto lidem pomoci. „Za svou situaci si často mohou sami. Do denního centra nebo azylového domu je nepustí, protože jsou opilí," vysvětlil ředitel. Přesto je pohled na tyto mrznoucí obyvatele města pro řadu lidí nepřijatelný. „Zrovna nedávno jsem volala strážníky kvůli muži, který spal u kostela na Malém náměstí, a zpod deky mu koukaly nahé nohy v botách. Kolem něj už byly balíčky s jídlem a termosky, takže jsem nebyla jediná, koho to zarazilo," vysvětlila žena.
Částečnou pomoc naleznou lidé bez domova v ošacovacím centru Červeného kříže v Liberci. Tam také zamířila řada těch, které oslovili městští policisté a zástupci ČČK, když před Vánoci mapovali jejich výskyt. Podle Anny Stahoňové z ČČK je přitom bunda často to jediné, co tito lidé chtějí.
Na lidi bez domova je v zimním období připraveno i město. „V momentě, kdy bude mrznout několik dní, postavíme na místě bývalé Textilany stany. Když se bude jednat třeba jen o dva dny, jsme domluveni s organizací NADĚJE, že otevřou denní centrum i na noc," vysvětlil náměstek primátora Ivan Langr.
Lidí bez domova stále přibývá, podle nejhrubějších odhadů je jich od roku 2002 desetkrát více. V Liberci jich žije kolem dvou stovek.
