Čápi se postupně vracejí na české komíny, sloupy elektrického vedení, střechy i stromy. Už dávno neplatí březnová pranostika týkající se Řehoře, podle které v tu dobu letí čápi přes moře. Často se ukážou o pár dní dřív a svá hnízda mají i v Libereckém kraji.

Zatímco jako první přiletěli zpět čápi, kteří přečkali zimu na Pyrenejském poloostrově, během dubna se vracejí opeřenci až ze subsaharské Afriky. „Ojediněle tu někteří jedinci zůstávají, ale jedná se často zřejmě o ty čápy, kteří mají nějaký handicap a na dalekou a náročnou cestu si netroufli. Přeci jen mají u nás v zimě velký problém najít dostatek potravy,“ řekl ornitolog Martin Pudil ze Severočeského muzea v Liberci.

Čápi preferují nižší polohy a otevřenou krajinu s loukami, políčky a mokřady, vyhýbají se lesnatým oblastem. Tomu odpovídá jejich rozšíření v rámci kraje. „Nejvíce jich hnízdí na Českolipsku, o něco méně na Liberecku, ještě méně na Semilsku. Na Jablonecku nevím o žádném hnízdě,“ poznamenal ornitolog Pudil.

K oblíbeným hnízdištěm patří i Dubnice na Českolipsku. V posledních letech se tu rodince daří, loni i předloni tu čápi vyvedli vždy po třech mladých. To dokazuje program Čapí hnízda, který má počátky v roce 2014. Tehdy byl čáp bílý spolu s čápem černým u příležitosti celostátního i mezinárodního sčítání vyhlášen Ptákem roku a od té doby se zapojuje do sčítání a mapování čapích hnízd široká veřejnost.

„Nejcennější výsledky získáváme právě z opakovaných kontrol na hnízdech v průběhu hnízdní sezony. Kromě data příletu čápů a začátku hnízdění jsou nesmírně důležité i údaje o přítomnosti velkých mláďat, bez nichž nemůžeme vyhodnocovat úspěšnost hnízdění,“ podotkla Gabriela Dobruská z České společnosti ornitologické. Loni se zapojilo neuvěřitelných 699 spolupracovníků, na začátku tohoto týdne evidovali už 750 zapojených pozorovatelů. „Více lidí zůstává v Česku a své výlety oživují pozorováním čápů,“ domnívá se Dobruská.

„Ahoj, jsem tady“

Na začátku dubna přiletěl majestátní pták i do Osečné na Liberecku, usadil se na komíně bývalé mlékárny u Mlékárenského rybníka. Samec po příletu zdravil místní obyvatele hlasitým klapáním zobákem a pak začal ladit hnízdo. Loni zde došlo k tragédii, která narušila čapí idylku. „Poryv větru zřejmě zapříčinil, že náš čáp narazil na dráty vysokého napětí a na místě zahynul. Druhý krouží zoufale nad ním,“ komentoval tehdy situaci starosta Jiří Hauzer.

V Jablonném v Podještědí bývalo nejstarší obsazené čapí hnízdo u nás, doložené minimálně už od roku 1864. Několik let ale zeje prázdnotou, čápi si vybrali komín přibližně o dvě stě metrů dál, a tak tento primát hnízdo ztratilo.

Podle Martina Pudila se populace čápů ustálila. Ptáci se posunuli do středních poloh a do podhůří, kde zemědělská krajina není tak zdevastovaná. Typickým příkladem je Liberecko, kde v posledních letech přibylo několik hnízd. Negativně jejich počet ovlivňují nástrahy během migrace a na zimovištích. Jedná se o dráty vysokého napětí, na kterých se čápi často zraňují a hynou, a to nejen u nás, ale i na trase. „Velkým problémem je také postupující vysychání krajiny tzv. sahelu. Tedy pásu savan jižně od Sahary, kde čápi jednak zimují a jednak zde potřebují doplnit energii na další cestu po přeletu Sahary,“ vysvětlil ornitolog.

Aktuálně nastává doba námluv. Čápi jsou považováni za věrné ptáky, protože se velmi často vracejí na stejné hnízdo, a to i řadu let. „Pravdou však je, že čápi jsou často spíše věrni tomu hnízdu, a když místo partnera na hnízdo přiletí jiný čáp, nečiní jim velké problémy  zahnízdit s ním,“ dodal Martin Pudil.

Poprvé hnízdí čápi kolem 5. roku a zaznamenána byla hnízdění i 20 let starých ptáků. Vlastní hnízdění začíná koncem dubna. Na 2–5 vejcích sedí čápi přes měsíc a další dva měsíce krmí mláďata. V péči i krmení se oba partneři střídají. Koncem července většina čápů svá hnízdiště opouští, shromažďují se na loukách a koncem srpna se vydávají na dlouhou cestu do Afriky.