„Byly to ty nejvypjatější a nejdramatičtější chvíle, jaké jsem v životě zažil,“ říká dnes Petr Fejk, muž, který stál v čele Zoo Praha mezi roky 1997 až 2009, a pohnuté dny léta 2002 má stále v živé paměti.
Vracíte se ještě často myšlenkami do té doby? V zoo to muselo být velmi dramatické. Představuji si to jako de facto válečný stav, kdy ředitel musí okamžitě rozhodovat, které zvíře je možné zkusit zachránit, a které se naopak musí utratit.
K povodním se v myšlenkách vracím často. Nezřídka se mi o nich i zdá. Že mě jako ředitele dostanou až do takového kouta, ze kterého budu muset rozhodovat o utracení některého ze zvířat, jsem si však do poslední chvíle nepřipouštěl. Byli jsme všichni maximálně nastaveni na jejich záchranu.
Kolik dnů trvala nejžhavější fáze evakuace a likvidace škod? Našel jste si v té době čas na spánek?
Evakuace zvířat začala už v pondělí 12. srpna ve 12 hodin, ale jen do úrovně padesátileté vody, v souladu s předpovědí povodňového štábu hlavního města Prahy. V noci se pak předpověď překotně změnila na vodu pětisetletou a nám nastal šílený závod s časem. Museli jsme během několika hodin přestěhovat více než tisíc zvířat, dříve než se do spodní části zoo přelije voda přes hráz. I pak ale záchranné akce pokračovaly, v přímém souboji s vodou v zaplaveném areálu. Prakticky skončily až v pondělí následujícího týdne odchytem lachtana Gastona v Německu a vysvobozením hrocha Slávka ze druhého patra jeho pavilonu. Likvidace škod trvala samozřejmě déle.
Zoo se znovu otevřela veřejnosti 7. září. Do začátku zimy jsme ji uklidili a opravili tak, aby se mohla většina zvířat vrátit do sucha a tepla. Pokud si dobře vzpomínám, doma jsem se po povodni neukázal asi tři týdny.
Myslíte si dnes, že jste tehdy mohl dostat informace o míře rizika dříve, vlivem tomu začít dříve s evakuací a zachránit tak více zvířat?
Nedokážu posoudit, zda jsem tehdy mohl, nebo nemohl dostat správné informace dříve. Kdybych je ale dříve dostal, evakuace by určitě neprobíhala tak dramaticky a s takovými ztrátami.
Fotogalerie: Povodně z roku 2002 v Praze
Kdo konkrétně podle vás mohl nést odpovědnost za případnou informační prodlevu? Tragikomickým symbolem se v tomto ohledu stal tehdejší primátor Igor Němec kvůli větě pronesené těsně před kulminací povodní. Řekl, že je „situace nadmíru výtečná“. U koho, případně v jakých institucích ale vidíte selhání vy?
Zoo, stejně jako jiné městské organizace ohrožené povodní, musela postupovat v souladu s informacemi od povodňového štábu, který je získává přímo od správce vodního toku, jímž je Povodí Vltavy. Jaké situaci tyto instituce čelily, jak mezi nimi probíhala komunikace a zda bylo možné vše vyhodnotit lépe a hlavně dříve, nevím popravdě ani s odstupem dvaceti let. Jako přímý účastník této extrémní povodně jsem také její následky v zoo nikdy nikomu konkrétnímu nevyčítal.
Myslíte si, že následky velké vody jako v roce 2002 už se nikdy nemohou opakovat kvůli pokročilým komunikačním technologiím a protipovodňovým opatřením? Mám tím na mysli jak celou Prahu, tak samotný areál zoo.
Zkušenosti z roku 2002 určitě pomohly Praze i zoologické zahradě být na podobné hrozby lépe připraveny. Ukázalo se to už za 11 let, kdy se povodeň v menším vydání opakovala. Že bychom však mohli být díky technologiím a opatřením do budoucna v klidu, tak to ani náhodou. Naopak si myslím, že k extrémním přírodním jevům bude docházet častěji a že jejich síla bude větší než naše schopnost je zkrotit.
Jak je dnes trojská zoo fyzicky chráněná před povodněmi oproti začátku tisíciletí?
Stejně. Mezi rokem 2002 a dneškem není v tomto smyslu žádný rozdíl.
Během první dekády, za vašeho šéfování, pražská zoo „doskočila“ do světové ligy. Množství druhů, které ji obývají, se během té doby prakticky zdvojnásobilo. Jakou roli v tom hrály právě povodně? Aneb platí podle vás, že vše špatné je k něčemu dobré?
Povodně pražskou zoo ohromně nakoply. Přinesly nebývalou podporu veřejnosti a prostor pro radikální kvalitativní změnu. Klíčové ale bylo, že lidé v zoo byli na takovou výzvu připraveni. Cesta od zničeného areálu k zoo v první světové lize totiž obnášela roky tvrdé práce a tým, který dokázal táhnout za jeden provaz. Jsem dodnes pyšný na to, že jsem byl součástí toho týmu. V jednom vás však musím opravit. Kvalitu zoo nepoznáte podle množství druhů, ale především podle podmínek, ve kterých žijí.
Udělal byste dnes vy osobně něco jinak, když byste se mohl vrátit o dvacet let nazpět? A také v měsících a letech, které následovaly?
Takhle neumím uvažovat. V zoo jsem od začátku až do konce pracoval na sto procent a stejně tak tomu bylo i při povodních. Proto neumím ani spekulovat, jestli jsem někde mohl něco udělat jinak nebo lépe.
Jak velkou výzvu podle vás představuje pro nejen pražskou zoo růst teplot a úbytek srážek v kombinaci s růstem cen energií? Myslíte si, že jsou například v dlouhodobějším horizontu ohrožené chovy zvířat, která potřebují hodně studené vody?
Obecně si myslím, že je dnes pro zoo špatně pouštět se do nepřiměřeně drahých a energeticky náročných projektů. Zoo nemusí mít všechno, na co si vzpomene, a ekonomická udržitelnost pavilonů a expozic je přirozenou součástí toho, čemu říkáme ekologie. Prostě si rozmysleme, jestli má smysl chovat v Praze pandy nebo lední medvědy, když to veřejný rozpočet přijde na stovky milionů.
Která zoo je z vašeho pohledu nejlepší na světě a jak si objektivně stojí Praha, pokud se oprostíte od osobních a vlasteneckých vazeb?
Jsem rád, že se pražská zoo dostala v různých anketách a serverech mezi nejlepší na světě. Mě osobně ale status „nejlepší zoo světa“ nezajímá. Pro mě je v každé zoo nejdůležitější kombinacetří věcí – dobrých podmínek pro zvířata, práce s veřejností a vzhledu areálu. A tu mohu na špičkové úrovni najít jak v bohaté, renomované zoo, tak v malé, rodinné zahradě s nesrovnatelně menším rozpočtem. Ale abych neuhýbal, můj osobní obdiv vždy měla Zoo de Doué-la-Fontaine ve Francii.
Nedávno jste se měl stát, ale nakonec nestal šéfem ústecké zoo. Můžete říct něco k vašim současným plánům?
V Ústí jsem se chtěl pokusit o nový typ zahrady. Zoo, kde nepoznáte, že jste v zoo. Pro místní radnici to však byla příliš velká změna. V současnosti jsem zcela nezávislý. Píšu, přednáším, občas pomohu nějakému jinému volnočasovému projektu na svět. A napsal jsem knihu o pražské zoo, o kterou se kompletně starám. Nic velkého v plánu nemám a myslím, že je to tak v dnešní turbulentní době spíš dobře.
Petr Fejk se narodil v Mostě v roce 1964. Vystudoval Filosofickou fakultu UK, obor český jazyk a historie. Před šéfováním v pražské zoo učil na gymnáziu a provozoval rockový klub. V roce 2010 krátce vedl Českou národní budovu v New Yorku, následující rok měl epizodu v roli ombudsmana kvality Českých drah. Petr Fejk je také příležitostným hercem a předloni vydal knihu Jak se dělá zoo. Je rozvedený a ze dvou partnerství má čtyři děti (jedno nevlastní).
