Hromadná námitka, ke které se může připojit každý občan Liberce, žádá přepracování konceptu územního plánu v několika oblastech. Všemi se prolíná snaha o kvalitní každodenní život ve městě.

Proč jste s touto námitkou přišel až nyní? Vždyť ještě jako primátor jste musel návrh nového územního plánu dobře znát?
Chtěli jsme počkat na poslední veřejné projednávání. Sešli jsme se pak ještě s lidmi z některých čtvrtí, řekli jsme si společné klíčové věci. Pak teprve vznikla tato námitka, která je výsledkem procesu, kdy se v jednotlivých čtvrtích k plánu lidé vyjadřovali.

I kdybych zůstal primátorem, někdo ze Změny pro Liberec by tuto námitku vznesl. Neměla by být jen jednou z námitek, jde o nový pohled na město. Když ho lidé budou číst, možná si řeknou – ano, něco by v Liberci mohlo fungovat jinak.

V prvním bodě námitky žádáte zachování kategorie zahrádkářských osad . Ale i v nové kategorii mohou zahrádky existovat…
Zahrádky na těch plochách mohou být, ale je na zvážení jednotlivých majitelů, zda tam budou chtít mít zahrádku, nebo si postaví domek. Problém vidím v tom, že když se to povolí části zahrádkářů, zahrádkářská kolonie přestane fungovat jako celek.

Není to ale trochu přežitá záležitost?
Tady se trochu účelově říká, že zahrádky jsou pozůstatkem komunismu. Je fakt, že většina zahrádkářských kolonií či osad v té době vznikla, ale je to věc, která je běžná i v západní Evropě. Dokonce to tam svým způsobem zažívá i renesanci. Souvisí to s trendem něco si vypěstovat, být v kontaktu s přírodou. Jsou velká města, která nyní vyčleňují plochy na zahrádky. Navíc to vůbec není záležitost jenom seniorů. A i kdyby, nebylo by na tom nic špatného…

Nebylo, ale v tom případě by za deset, dvacet lety stejně zmizely…
Znám spoustu lidí středního věku, kteří tam chodí se svými dětmi. Jen teenagerů mezi nimi moc není, to je pravda. Ale pro rodiny s dětmi je to zajímavá možnost, jak mít i ve městě kousek přírody, byť třeba jen pronajaté. Takže si vůbec nemyslím, že by to bylo odsouzené k zániku.

close zoom_in V námitce uvádíte, že některé plochy určené k zastavění jsou ve střetu se zájmy ochrany přírody. Kde přesně?
Skoro všude na okraji města. Například ve Starém Harcově, v Kunraticích, Vratislavicích, Ostašově. Samozřejmě chápu, že nějaká výstavba ještě bude pokračovat, ale je problém, pokud se na louky a volnou krajinu nahlíží pouze jako na území určené pro zástavbu. Ve chvíli, kdy se zastavěnost území blíží k 100 %, chybí plochy, které jsou pro fungování města, čtvrtí, jednotlivých rodin důležité.

Já jsem rodák z Harcova a pamatuji si, že tam byla spousta volných ploch, na které jsme se jako děti mohly dostat, hrát si tam, jezdit na kole, stavět si bunkry. Když se to zastaví či oplotí, ztrácíte přístup do volné krajiny. To je problém všech čtvrtí, speciálně ale těch, kde jsou velká sídliště. Zejména ta totiž kolem sebe potřebují volnou plochu, protože tam je velká koncentrace lidí. Odstrašující příklad jsou Rochlice, kde je obrovské sídliště obestavěné z jedné strany bytovými domy, z druhé strany rodinnými domky. Myslím si, že kvalita života tam není moc vysoká.

Jak vůbec může probíhat výstavba v CHKO?
CHKO je rozdělena do čtyř zón, v každé existuje nějaký plán péče, který udává, co lze v které provádět. CHKO se k územnímu plánu bude vyjadřovat, předpokládám, že vznese připomínky v duchu, že by se to území nemělo zastavovat.

Zmiňujete také problematiku ochranného pásma lesa. Proč by mělo být v územním plánu označeno zvlášť jako pásmo nezastavitelných ploch?
Z lesního zákona jde o pásmo asi do padesáti metrů od lesa. Podle nás by měla být v UP tato plocha vyčleněna jako volně přístupná. Protože ve chvíli, kdy se zástavba i s ploty natlačí až k lesu, zvlášť když neexistuje výkres pěšin a cest, může se stát, že sice budete mít kousek od domova les, ale nedostanete se do něj. Lesní zákon toto sice řeší, ale realita je mnohdy jiná. A bylo by dobré, abychom se v Liberci shodli, že to ochranné pásmo lesa chceme, podle nás je to dobrá věc. To se týká třeba nové výstavby v Ruprechticích, která už se rozrůstá směrem k Lesnímu koupališti.

Myslíte si, že zelených ploch je v Liberci málo?
V návrhu UP jsou nakreslené zelené plochy a argumentuje se tím, že jich je tu dost. Záleží ale na tom, jaká zeleň to je. Může to být zeleň třeba kolem Nisy nebo nějakého potoka. Je to pás zeleně, ale nepřístupný. Je tam příroda, ale už to nefunguje jako místo, kam lze vyjet s kočárkem, místo ke každodenní rekreaci. Obáváme se, že zelené plochy se stěhují na místa, která jsou pro lidi nevýhodná. Tam, kde se dá stavět, zelené plochy ustupují a zůstávají v zásadě jenom tam, kde to je nezastavitelné.

O kterých místech mluvíte?
Jedná se třeba o území mezi sídlištěm Kunratická a sídlištěm Vratislavice. Tam jsou ještě pořád velké zelené plochy, které slouží ke každodenní rekreaci. Dokonce tam v zimě skútrem projíždějí běžecké stopy! Lidi ty plochy využívají celý rok. A je otázka, na kolik by se měly zastavět. Když se to přežene, bude tam sice bydlet hodně lidí, ale ztratí se to, co Změna pro Liberec hodně propaguje, a to je veřejný prostor. Každá čtvrť, i když je tvořena rodinnými domky, potřebuje veřejný prostor, společnou plochu, kde se lidé mohou scházet.

Liberecký deník je na Facebooku!

Požadujete zpracovat ucelený výkres zelených ploch. Proč?
Protože ucelený výkres by nejen ukázal případné chyby, ale měl by vést i k zamyšlení nad tím, jaký tu máme systém. Hodně to souvisí s prostupností krajinou. Měly by se přes sebe dát dva výkresy. Na jednom by byly pěšiny, cyklostezky, cesty, na druhém zelené plochy. Protože zelená plocha, která je špatně přístupná pěší nebo cyklodopravou, je nevyužitelná.

V námitce uvádíte, že je nevhodné vytvářet podmínky pro vznik nových lokálních center. Co je na nich špatného?
To je třeba příklad Kunratické, kde je původním centrem sídliště středisko Luna, škola, zdravotní středisko. Luna chátrá, protože se o kus dál postavilo nové Tesco, lidé jezdí nakupovat tam. Nedaleko jsou zelené plochy a zahrádky. Architekt tam namaloval nové centrum se službami a obchody. Když jsme tam byli na besedě, lidé logicky řekli: my nepotřebujeme žádné nové centrum, my máme jedno chátrající. Nechceme přijít o zelené plochy, lépe by bylo opravit to staré.

Jinde by ale nové centrum pomohlo…
On to celkově není špatný nápad, dát čtvrtím, která mají problematická centra, nová. Ale měla by být umístěná v souladu s přáním a pocity lidí, kteří tam žijí. Je to dobrý nápad, ale nesmí být prováděn schematicky, každá čtvrť je jiná.

Namítáte i některá nově navrhovaná dopravní řešení. Můžete uvést příklad?
Most přes údolí, v kterém leží zoo a Lesní koupaliště. V UP se argumentuje tím, že silnička, která tam dnes vede, je úzká a klikatí se, autům že se tam špatně jezdí. Na to jsou rozdílné pohledy. Jeden říká – udělejme to takhle, protože tím zklidníme jednu část města. Druhý říká – ale když to uděláme, zatraktivníme tu oblast pro auta. Zkusme spíš přemýšlet, kde se bez těchto nových staveb, do kterých se bude muset investovat, obejdeme.

Aut ale bude přibývat…
Vychází se z konceptu, že Liberec poroste, bude víc aut, bude víc všeho. Říká se tomu trvale udržitelný rozvoj. Ale tohle není trvale udržitelné. V určitou chvíli to narazí na hranice Ještědu a Jizerek. Kam se pak budeme rozšiřovat? Do země asi těžko… Pojďme přemýšlet jinak, i když to už mělo proběhnout v etapě, kdy se území plán zadával. Chceme podporovat automobilovou dopravu?

Auta možná můžeme omezit, ale lidí zřejmě bude přibývat. Tvrdíte, že plochy určené k zastavění jsou příliš rozsáhlé. Tak kde lidé budou bydlet?
To záleží na tom, v jakém městě chceme žít. Jeden koncept říká, že čím více lidí, tím lépe, já a kolegové se snažíme říkat, že stejně tak důležitá, ne-li důležitější, je kvalita života pro stávající obyvatele a pro její zachování bychom neměli dopustit, aby se vše zastavělo. Narážíme ale na problém, že toto město nemá žádnou nosnou vizi, jak by mělo vypadat a k čemu směřovat. To, že nás bude víc a skoro všechno zastavíme, za vizi nepovažuji.

Ze zahraničí znám příklady chytrých řešení, kdy ve městech vznikají nové, dobře naprojektované obytné soubory, napojené na hromadnou dopravu, s dostatkem zelených ploch, včetně těch leckdy vysmívaných zahrádek, které si zachovávají lidský rozměr, ale i výhody bydlení ve městě. Je to často spojení ekonomické výhodnosti a ekologické prospěšnosti. U nás to zatím není, ale třeba v Rakousku nebo ve Skandinávii už pár takových míst existuje. Je otázka času, kdy ten trend dorazí i k nám.