Co takhle profesionální fotograf? Že si to neumíte představit? Tak pojďte s námi, zveme vás na exkurzi do ateliéru.

Rozkaz zněl jasně

„Nehýbat!“… „Koukejte se na mě!“… „Hlavu mírně doleva!“ Tyto a spousta dalších rad a příkazů znějí ateliérem po celou dobu focení. Za celé odpoledne jsme však neslyšeli to obligátní a zprofanované: „Pozor, vyletí ptáček!“

Zkušený fotograf Šimon Pikous, který byl mým průvodcem, vystupoval suverénně a lidé plnili jeho pokyny naprosto přesně.

Jaké jsou předpoklady pro práci fotografa?

Tuto informaci zvídáme hned v úvodu: „Práce fotografa je velice náročná činnost, především časově. Ideální je, když fotograf nemá žádné rodinné závazky, i když přiznávám, že já jsem výjimkou, která potvrzuje pravidlo. Manželka Jana však byla a je velmi tolerantní a za to jí velice děkuji,“ vysvětlil Deníku Šimon Pikous.

Kdo se rozhodne dělat tuto práci, tak by měl mít rád lidi, protože focení portrétů je převážně o komunikaci s lidmi. Pokud se fotograf chová k lidem slušně a přívětivě, tak se většina zákazníků ráda vraceí a tuto netradiční prací ocení.

Ostrá zkouška s fotoaparátem

Po chvíli přišla do ateliéru maminka a její dvě dcery, které potřebovaly fotky na průkaz. Dal jsem se do práce a říkal si jaká to je pohoda, i když jsem se teprve seznamoval s prostředím ateliéru, s funkcí ateliérových světel a nastavením zrcadlovky.

Šimon mě pochválil, vše bylo v pořádku, výsledné fotky v rámci normy. Po chvíli si ale na mě nachystal jedno překvapení. Měl jsem za úkol udělat snímky dvou malých dětí v předškolním věku. Po prvních pokusech o komunikaci jsem narazil na vážný problém. Děti mě neposlouchaly, ba co víc, ani se na mě nepodívaly! Pořád chtěly jít zpátky za mámou a tátou. Po několika marných pokusech jsem to vzdal a nechal práci na odborníkovi.

A nestačil jsem se divit - Šimon byl v naprosté pohodě a zapojil do práce také rodiče a zakrátko se dobrá věc podařila: „Nejtěžší je, když jsou u focení dětí přítomni také další rodinní příslušníci, kromě rodičů. Nejvíce problémů dělají babičky. Sice se snaží pomoct, ale bohužel tím odvádí pozornost od fotografa v momentě, kdy bych potřeboval pohled do objektivu. Několikrát jsem musel babičku vykázat z ateliéru, protože výsledný efekt jejich pomoci byl negativní,“ popsal Pikous problematiku focení dětí před větší skupinou lidí.

Plno dětí má při focení trému a další lidé přítomní při focení celou situaci ještě zhoršují. Před koncem mého pracovního odpoledne v ateliéru se dostavila poslední rodina na focení. Malé dítě jsem, po předchozí zkušenosti, s radostí nechal pro Šimona a společné portréty celé rodiny jsem si vzal na starost já osobně.

V závěru se dařilo

Spolupráce byla dobrá, nebyl jsme už tak překvapený z prostředí a z komunikace s cizími lidmi, kteří se chtějí nechat dobře vyfotit. Ale přeci jen jeden zádrhel jsme řešit museli: „Když fotím rodiče s dítětem v náručí, tak se role neposlušného objektu přesouvá na rodiče. Je pochopitelné, že se rodič stále snaží kontrolovat a starat se o svého potomka, ale tím bohužel ztrácí kontakt s fotografem,“ vysvětlil Pikous. A na jeho slova samozřejmě došlo: V momentě, kdy bylo dítě v téměř dokonalé póze, tak se oba rodiče dostali úplně mimo. Prostě si neodpustili zkontrolovat, zda se jejich ratolest tváří dobře.

Neprofesionální konkurence škodí odborníkům

Fotograf, který má tuto práci jako hlavní zdroj příjmu, je v těžší situaci, než fotograf, který si tímto uměním pouze přivydělává při hlavním zaměstnání. Je to dáno také tím, že profesionální technika je volně dostupná.

„Když si konkurujeme mezi sobě rovnými, tak je to normální, protože oba víme, že se musíme uživit. Máme nějakou techniku, nájem a další výdaje, které musíme zaplatit,“ řekl Pikous a myšlenku dokončil: „Když si člověk našetří na nějaký dobrý fotoaparát, tak má z výrobku radost, to je pochopitelné.“ Neprofesionální fotograf si většinou vybírá člověka, kterého bude fotit. Kdežto k profesionálovi – portrétistovi chodí kdokoliv. A většina lidí ani pořádně neví, o čem to je.

„Pokud si vybere ´neprofík´ člověka krásného, tak je padesát procent fotky hotovo. Ale mně do ateliéru chodí různí lidé a všichni chtějí na fotce vypadat dobře. Já se snažím jím to umožnit a myslím si, že se mi to daří,“ zhodnotil nelehkou problematiku této profese portrétista Pikous.

Vyměnili by jste si roli s fotografem?

Blanka Havlová
31 let, Jablonec n. N
Práci bych si s profesionálem nejspíš nevyměnila. Neumím to a mám pocit, že bych to nezvládla. Fotím si doma své děti, a to mi prozatím stačí.

Jakub Čeřovský
10 let, Liberec
Nechtěl bych si to ani zkusit. A vyměnit už vůbec ne. Tato práce mě neláká a nejspíš by mě to asi ani nebavilo. Nechám to odborníkům.

Pavel Kopáček
35 let, Jablonec n. N
Já osobně fotím, ale nikdy jsem to nezkoušel ve studiu nebo v ateliéru. Každopádně bych si to rád zkusil, byla by to dobrá zkušenost.

Jana Kopáčková
29 let, Jablonec n. N
Nevím, jestli bych si role vyměnila. Ale nejspíš asi ne. Byla bych nervózní, protože o focení moc nevím. Mám strach, že bych to zkazila.