Ať už jde o krátký život separatistické provincie Deutsch– Böhmen roku 1919 nebo aktivity henleinovců a připojení pohraničí k Velkoněmecké říši před II. světovou válkou. Postoj libereckých průmyslníků považují lidé dnes za jasný – byli to Němci, podporovali Němce. Není to ale tak úplně pravda.

Po I. světové válce, kdy starosta Liberce Franz Bayer vyhlásil nezávislost severních Čech, byli proti němu lidé takových jmen, jako je textilní baron Anton Liebieg, vratislavický magnát Ignaz Ginzkey nebo dědic textilních továren Konrad Blaschke. Do jednoho Němci.

„Byly za tím hlavně peníze,“ vysvětlil Egon Wiener, který se regionální historií dlouhodobě zaobírá. „Nechtěli přijít o zahraniční trhy, kam se přes Československo dostali. V novém ministátečku by takové možnosti neměli.“

Tedy žádní nacionalisté. To, že ve třicátých letech se zase otočili jako korouhvička a podporovali stranu Konráda Henleina, je důsledek síly a prosperity Německa.