Ve svahu mezi lesy kousek od Tatobit na Semilsku pěstuje rodina v čele s Jiřím Mařanem borůvkové keříky, které se už teď obsypávají lahodnými fialovými plody. S pomocí brigádníků je sklízí průběžně, každý keřík ručně otrhají s časovými rozestupy zhruba třikrát, jak na něm plody postupně zrají. Existují i možnosti mechanického sběru, tomu se tady ale brání, kvalita borůvek je pak nižší a takto sklizené borůvky se hodí spíš do džemů a na další zpracování.

Zhruba jednou za čtyřicet minut z farmy odvážejí košíky borůvek do veliké chladící místnosti, kde čekají na zákazníky. “Říká se, že by se borůvky po utržení měly dostat do chladu nejpozději do hodiny. My ale jezdíme většinou častěji, zvlášť ve velkých parnech,” vysvětlil farmář Jiří Mařan. Zákazníkům pak takové plody vydrží v lednici klidně i několik týdnů, na rozdíl třeba od lesních borůvek, které se kazí během několika dní.

Na trzích jejich borůvky nenajdete, ohrozilo by to kvalitu

Právě kvůli čerstvosti a kvalitě neprodávají borůvky z Borůvkové farmy Tatobity nikde jinde než ve vlastní podnikové prodejně. “Prodávat borůvky na trhu nedává smysl, rychle tam v horku ztrácejí svoji čerstvost. Vozit s sebou nějaký chlaďák by bylo zase zbytečně komplikované,” vysvětlil Mařan. Zákazníci toužící po sladkých bobulích si k nim cestu nacházejí, někteří přijíždějí i z velké dálky. “Byli tu i lidé třeba z Plzně,” vzpomněl si farmář s tím, že si zákazníci berou klidně i několik desítek kilo. Cena se pohybuje kolem 190 korun za kilo, což odpovídá asi 1,6 litrů. Borůvky mají spoustu příznivých vlivů na zdraví, mezi často zmiňované patří třeba zlepšení stavu cukrovkářů.

Ještě nedávno snědl člověk ve Spojených státech průměrně 2 kila borůvek ročně, v Evropě to nebylo ani čtvrt kila. “Postupně se to číslo zvedá, ale ke dvěma kilům máme pořád daleko. Přitom borůvky mají prokazatelně spoustu benefitů pro naše zdraví,” popsal Mařan.

Jiří Mařan původně pracoval jako učitel matematiky a fyziky, několik předchozích generací jeho rodiny ale pod Kozákovem už farmařilo. Někdy kolem roku 2008 je s manželkou napadlo, že by se mohli pustit do pěstování borůvek. V té době byli v Česku mezi prvními, i když v okolních zemích byli už stovky hektarů takových farem. V Americe borůvky podobným způsobem pěstují už víc než sto let. Právě v zámoří se rodina z Tatobit také inspirovala, studovala univerzitní materiály v angličtině. “Výhodou je, že ve Státech se s tím nedělají žádné tajnosti, vlastně dostanete kompletní návod, kterým se stačí řídit a zvládli jsme to,” vysvětlil Mařan.

Prvních tisíc sazenic borůvek zkoušeli manželé pěstovat na zahradě, lidé se ale ptali čím dál častěji po možnosti si plody koupit. Do toho otevřeli v roce 2010 zahradnictví a poohlíželi se po pozemku na pěstování borůvek ve větším, chvíli to trvalo, ale v roce 2014 se podařilo získat vhodné místo. Borůvky jsou poměrně náročné na podmínky, vyžadují kyselou půdu a dostatek sluníčka i vody. “Na našem novém pozemku byly staré ovocné stromy, museli jsme ho vyčistit a připravit pro borůvky,” popsal farmář. Z finančních důvodů koupili menší sazenice, takže trvalo ještě dalších pět let, než začali sklízet první větší úspěchy svojí práce. Ale vyplatilo se, dneska za sezónu sklidí několik tun ovoce.

Co se v článku dočtete dál? 

Říká se, že borůvky nemají žádné škůdce. “Když ale vidím to hejno špačků, které se tady letos pohybuje, mám z toho trochu vrásky. Letos pomrzla jejich tradiční potrava jako třešně a višně, tak snad si nesmlsnou na našich borůvkách,” svěřil se s obavami Mařan. Obrovský problém pro borůvky představuje také octomilka japonská, která drobné ovoce napichuje a tím znehodnocuje. “Jedna samička napíchne až 100 plodů, navíc se rychle množí a zvládnou tak zlikvidovat i milion plodů, které jsou pak rozměklé a neprodejné,” vysvětlil sympatický chlapík s tím, že něco podobného už je potkalo.

Borůvek se podle farmáře nedá přejíst

Svoje borůvky na rodinné farmě brání přírodní cestou, používají lapače. “Zkoušeli jsme i nějaké bio postřiky z hub, ale lidé si stěžovali, že je to z nich cítit,” uvedla farmářova žena. Nemalým problémem i jiných farmářů jsou zloději, třeba borůvková farma nedaleko Hradce Králové kvůli nim skončila. Borůvková farma Tatobity má ale obranu proti nim poměrně vychytanou.

Když přejíždíme z obchůdku na farmu a rodina vystoupí z auta, rovnou všichni zamíří ke keřům a začnou ujídat. Člověk by řekl, že po takové době se jim borůvky už zajedly, ale opak je pravdou. “Jíme je pořád, od rána do večera, tohle se mi nikdy neomrzí,” říká farmář s plnou pusou a manželka i syn mu přitakávají. Na zimu si borůvky suší teplem, sušení mrazem nejsou velcí fanoušci nebo dělají marmeládu a oboje nabízejí i svým zákazníkům.

V řadách na mýtině mezi lesy mají různé odrůdy, každá má trochu jinou chuť a liší se i podobou plodů. “Svoje odrůdy si bezpečně poznáme, jak podle keřů, tak i podle plodů. Když se mě v obchodě zeptáte, co je v košíku, řeknu vám název odrůdy celkem bezpečně,” podotkl farmářův syn.

Pěstování borůvek nemá v Česku takovou tradici, jako třeba ve Spojených státech, kde je pěstují už od roku 1910 nebo v Německu, tam začali hned po válce. Jedním z největších exportérů borůvek je v současnosti Peru, kde díky různým nadmořským výškám dovedou pokrýt poptávku 11 měsíců v roce. “Dozrávají ale až na lodích cestou odtamtud, nedovedu si představit, jak se dlouhé dny houpou na lodích a pak se ještě vozí přes Evropu, aby si je lidé mohli koupit v obchoďáku,” svěřil se farmář.

Na dovolené byli manželé naposledy před dvaceti lety na svatební cestě. Odjet na delší dobu jednoduše nemůžou, bojí se o svoji úrodu. “Někam si občas zajedeme, ale člověk je pořád nervózní, že vám to tu nějaký brigádník zničí. Nebo přes zimu, že když neotevřete foliáky, tak se to zahřeje a začne rašit, nebo naopak je otevřete a přijde nějaký velký mráz. Nebo že se přepálí ohradník u borůvek a poničí vám je divoká prasata,” vyjmenovává hrozby farmář.

V zimě se starají o keře, na jaře se věnují zahradnictví. Kdyby se přece jen někam jeli podívat, bylo by to za nedotčenou přírodou Nového Zélandů nebo do Oregonu či Michiganu v USA, v každé z těchto zemí by se ale nezapomněli jet podívat na borůvkové farmy, jen tak pro inspiraci.

Z plánů do budoucna zmínil Jiří Mařan pěstování dalších plodin, zatím v menším množství zkouší angrešt, zimolez připomínající svými modrými válečky velmi ranné borůvky, víno ale i exotičtější plodiny. Farmář zmínil takový svůj malý sen, tím je pěstování speciálního druhu kiwi, které má plody velké asi jako zmíněný angrešt, není ho potřeba loupat a má chuť přesně jako velkoplodé kiwi. “Letos ale pomrzlo, je hodně choulostivé,” přiznal. Nové možnosti testuje i pro svoje děti, aby měli v budoucnu možnost posouvat farmu dál.

Mohlo by vás zajímat: Krmení je věda. Zvířata v liberecké zoo prožerou 11 milionů korun ročně