Blíží se masopust. Chystejte zabijačku a veselte se

Doklady o jeho oslavách pocházejí už ze 13. století., kdy se na zámcích a ve větších městech nejen u nás, ale i v dalších evropských zemích konaly karnevaly. A slovo karneval ve volném překladu z italštiny znamená caro vale neboli maso pryč! Nebo v jiném překladu carni val, tedy nabytí síly z masa. Ať už je původ slovního základu jakýkoliv, význam zůstává stejný.

Šlo o lidovou slavnost, v níž šlo především o to, posilnit se před nastupujícím obdobím půstu, a slavnost veselí a hodování. „Letos připadá masopust na tento víkend. Začíná zpravidla v sobotu a neděli, kdy se v domácnostech pečou tradiční koblihy nebo boží milosti, což je pečivo ze sladkého kynutého těsta, a hlavně se připravuje zabíjačka.

Chybět nesmí jitrnice, zabíjačkový guláš, ovar, tlačenka… Také se zdobí sály na tancovačku. Vrcholem tohoto lidového svátku hojnosti a veselí je ale především masopustní průvod, zakončený pohřbíváním basy,“ vysvětluje Vladimíra Jakouběová, etnografka a ředitelka muzea Českého ráje v Turnově.
To už tradičně připravuje masopust na Dlaskově statku u Turnova. Inscenovaná masopustní veselice, která má přiblížit tradici, je připravena na sobotu 5. února, kdy průvod vyrazí obejít makety chalup, ukázat průběh masopustu a v expozici nastínit, jak jej naši předkové slavili.

„Letos to bude už po patnácté. Když jsme začínali, nebyl masopust zdaleka tak oblíbený jako dnes. Mám obrovskou radost, že se tato tradice opět do vesnic vrací,“ říká ředitelka muzea.

Medvěd, Turek a Čestmír Mázl

V průvodech by neměly chybět tradiční postavy, které symbolizují určité vlastnosti. Tak například medvěd představuje plodnost a tvrdilo se, že mladá žena, kterou obejme nebo si s ní zatancuje, se dočká vytouženého potomka. Dalšími tradičními postavami je ženich a nevěsta.

Nevěstu v průvodu pro větší veselí představovali muži. Pravdou ale je, že právě masopust byl pro skutečné svatby velmi oblíbeným obdobím. „Tradovalo se dokonce, že sňatek uzavřený o masopustu přináší do rodiny šťastný život. Důvod byl ale mnohem prozaičtější. O masopustu byla hojnost jídla, a tak i svatební hostina mohla být bohatá,“ vysvětluje určité spojitosti Jakouběová.

Dalšími postavami průvodu byli v Pojizeří například žebrák, Žid, cikánka, jako symbol prostopášnosti, někde nesměl chybět Turek či policajt. „Postavy představovaly nejen lidské vlastnosti, ale protože symbolicky přebíraly vládu nad obcí, často si dobíraly neřesti sousedů nebo samotného starosty,“ líčí Jakouběová a jako jeden z příkladů uvádí masku báby nesoucí v nůši dědka, aby bylo vidět, kdo má v rodině navrch…

V současné době se v průvodu objevují i méně tradiční postavy, jako například fotograf, a ba dokonce i postavy ze seriálu Ordinace v růžové zahradě. „Já myslím, že je moc dobře, když se průvody a masky takhle aktualizují a vypovídají o tom, jak a čím lidé na vesnici žijí,“ schvaluje Jakouběová. „Kdo ale v průvodu naopak chybět nesmí, je kat či smrtka, kteří symbolicky sprovodí postavu masopusta ze světa,“ popisuje Jakouběová vrchol masopustního veselí, po němž přichází období ztišení a půstu.

Ačkoliv jde o jediný nekřesťanský svátek v průběhu celého obřadního roku, i tady určitá návaznost existuje. Po masopustním úterý přichází totiž Popeleční středa a tím začíná 40 denní postní období před Velikonocemi. Název Popeleční středa pochází ze zvyklostí pálit posvěcené kočičky z Květné neděle. Právě tímto popelem či přesněji popelcem se dělá křesťanům při bohoslužbě Popeleční středy na čele znamení a věřící se připravují na příchod největšího církevního svátku, kterým jsou Velikonoce.

V každém z nás je kus pohana…

Vraťme se ale k samotné oslavě masopustu, která pochází z předkřesťanské doby. „Tradovalo se, že od tohoto období je země samodruhá, a aby mohla porodit přírodu, potřebuje klid. Proto se i ženy oblékaly do tmavého na znamení ztišení,“ vysvětluje Jakouběová souvislosti a dodává, že v každém z nás je stále ještě kus pohana. A stejně jako karneval, je i masopust či jeho obdoba rozšířena po celém kontinentě. „Ve střední Evropě, především v Německu a Polsku, se v mnohém podobá tomu našemu,“ připomíná ředitelka muzea Vladimíra Jakouběová.