Sedíme teď ve vaší bývalé kanceláři, takže z radnice úplně nemizíte?
Balím tu věci, ale kancelář ještě částečně využívám, protože tady nikdo nový zatím nesedí (smích). Ale chci předeslat, že mi běží tři měsíce plat a kolegové tady mají spoustu práce. Takže už při mém odvolání na prosincovém zastupitelstvu jsem řekla, že minimálně po dobu, co budu dostávat odstupné, budu na radnici vypomáhat. Spolupracuji ještě na několika projektech a dodělávám věci, které nejdou předat ze dne na den.

Co třeba?
Těch věcí je víc. Například dlouhá jednání s Povodím Labe ohledně liberecké přehrady, dojednávala jsem další detaily k dopravnímu napojení průmyslové zóny Jih. To je komplexní projekt, kde se musí město a kraj dohodnout, kdo ho bude řídit, aby nedocházelo ke zbytečným zpožděním nebo nedorozuměním mezi jednotlivými subjekty.

Tvorbu územního plánu teď od Vás převzal primátor Tibor Batthyány, který už ale přiznal, že jeho vydání bude mít ještě větší zpoždění, než čekal.
Zpoždění asi bude, protože pan primátor přišel s podnětem na strategickou změnu, která by se týkala Ještědského hřebene. (Rada města zatím neschválila, pozn. redakce) A to není jen tak. S ohledem na předešlá negativní stanoviska dotčených orgánů k případnému rozšiřování sjezdovek na Ještědu to může představovat zdržení rok, rok a půl. Musím říct, že připravovat změnu územního plánu, která se týká z padesáti procent pozemků, které městu nepatří, mi přijde trochu zbrklé. Na podzim tu představila soukromá firma své vize na rozšíření areálu, ale nikde to nebylo řádně projednáno. Ani v koalici, ani v zastupitelstvu, ani s dotčenými orgány. Takže chtít teď strategickou změnu územního plánu je opravdu předčasné.

Bez ní ale Ještěd zajde na úbytě, nemyslíte?
Samozřejmě, že rozvoj Ještědu je potřeba. Sjezdovky by se měly upravit, protože kapacita provozu je taková, že směrem nahoru je větší, než kolik lidí se může dostat dolů. Všichni v zastupitelstvu cítíme, že s Ještědem se musí něco dělat, ale nejdřív bychom si měli říct aspoň rámcově co a teprve potom měnit územní plán. I když se udělá změna stávajícího plánu, tak se to musí zanést i do toho nového. Jenže ten už má trochu jiné koncepce, ať už dopravní nebo ochrany životního prostředí a krajiny. Musela by se znovu udělat všechna zjišťovací řízení… Osobně si myslím, že rozšíření Ještědu byl jeden z důvodů, proč jsem byla odvolána, i když nechci spekulovat.

ČTĚTE TAKÉ O ODVOVÁNÍ KAROLÍNY HRBKOVÉ ZDE

Primátor také na zastupitelstvu řekl, že by územní plán mohl pro Liberec dodělat tzv. létající pořizovatel (terminus technicus), tedy někdo zcela mimo radnici.
Pro Liberec určitě není vhodné, aby to místo úředníků z magistrátu, kteří se územnímu plánu dlouhodobě věnují a znají Liberec velmi dobře, dělal nějaký externista. Tento institut je vhodný spíš pro menší obce, které nemají vlastní aparát. V případě Liberce navíc není ani za zákona možné, aby nám územní plán dělal létající pořizovatel. Pan primátor chtěl zřejmě ukázat, že něco o územním plánování ví, ale zrovna v tomto případě se netrefil.

S územním plánem souvisí i věc, na které ještě pro město pracujete a to je projekt BIDELIN. Co se pod tímto, trochu tajemným názvem, skrývá?
Vezmu to trochu ze široka. Pro nový územní plán jsme tu měli podmínku, že jeho součástí musí být i územní studie zeleně v Liberci. Můj předchůdce, pan náměstek Rutkovský, tuto studii nezadal. Údajně měl mít z ministerstva pro místní rozvoj dopisj, že není možné dělat tuto studie komplexně na celý katastr města. Já jsem ten dopis neviděla, nicméně to neznamená, že by se tímto podmínka, která přišla od odboru životního prostředí jak z magistrátu, tak z kraje, zrušila. Takže jsme hledali řešení, jak to udělat, abychom ji splnili a přitom nedělali něco, co si ministerstvo nepřeje.

Do připravovaného územního plánu jsme proto dali výkres Koncepce krajiny, který ukazuje největší plochy zeleně v Liberci i s docházkovou vzdáleností, jsou tam i navrženy zpevněné propojovací komunikace v rámci alejových systémů. Jenže ani to nestačilo, protože náš odbor životního prostředí chtěl, aby se územní plán zabýval i zelení, která je v zastavitelných oblastech. Tohle ale územní plán nemůže splnit, ten takto podrobný není.

Čili jste vymysleli nějaký souběžný plán, který zeleň, kterou se územní plán nezabývá, řeší?
Tady jde vlastně o šťastnou souhru náhod. Obrátila se na nás univerzita J.E. Purkyně z Ústí nad Labem, že shání do mezinárodního projektu, který se zabývá zelenou infrastrukturou měst, velké české město poblíž německých hranic, protože nositelem toho projektu jsou Drážďany. Ekonomická fakulta z Ústí má dělat ekosystémové analýzy, což je vlastně finanční vyčíslení toho, co zeleň v daném místě přináší. Tedy nejen obecné věci, které se dají změřit - kolik vyrobí kyslíku, kolik zadrží prachu a podobně, ale zabývají se tam i otázkou, jakým způsobem zeleň ovlivňuje cenu nemovitostí v okolí. Protože i dostupnost zeleně výrazně ovlivňuje cenu nemovitostí a pozemků, které se v dané lokalitě nacházejí.

A já, protože jsem vystudovala zahradní a krajinářskou tvorbu a ve škole nás učili tvorbu sídelní zeleně, tak jsem vypracovala i s kolegy poměrně inovativní systém mapování zeleně v zastavitelných plochách, jehož výstupem by měla být mobilní aplikace pro občany. V Drážďanech z toho byli až nekriticky nadšení a hned si od nás tuto metodiku chtějí převzít.

V čem je to tak převratná?
Náš systém je unikátní ve svém přístupu. Vycházíme z územního plánu, což není tak úplně běžné. Ten nám vyznačil hlavní kostru zelených ploch. My jsme u nich navrhli docházkové vzdálenosti a podívali jsme se, jestli nám ty plochy vycházejí v docházkové vzdálenosti na celé město. Jestli jsou rovnoměrně rozprostřené nebo ne. V Liberci máme velké zelené plochy hlavně na okraji města, okolo přehrady a podobně. A my jsme k těmto velkým plochám přidali i tu každodenní, krátkodobě využívanou zeleň i v zastavitelných plochách. Jinými slovy budeme mapovat zeleň, která je hodnotná, aby se mohla v budoucnu uplatnit jako koeficient zeleně v územním plánu a nebyla tak zastavěna. Hodnotnou zelení je myšlena ochranná zeleň podél vodních toků nebo velkých komunikací, aby nevymizely aleje podél cest, i když jsou třeba na soukromých pozemcích. Dále to jsou velké stromy podléhající povolení ke kácení. Každá taková plocha bude mít svoji kartu, na které bude co tam roste, v jakém stavu ty dřeviny jsou, jakou mají hodnotu, životnost a jaké jsou výhledové plány s tou kterou lokalitou. Řekla bych, že v rámci ČR je to úplně nová věc. Respektive hodně se o tom učí, mluví, ale do praxe to nikdo zatím nepřevedl.

A co z toho bude mít obyčejný obyvatel Liberce?
Výstupem bude mobilní aplikace. Bude to spíš pro člověka, který chce město využívat. Má nějaké zájmy a hledá plochy, které by mu k jeho zálibám mohly posloužit. Často se mi stává, že mi maminky říkají, že u nich v okolí není žádné dětské hřiště. A já jsem jim vždycky říkala: nene, tady máte za rohem hezké hřišťátko, dokonce i lanové. A ony na to: aha, to vůbec nevíme, tamtudy nechodíme, to není naše trasa.

Liberecký kraj se pyšní nejlepším životním prostředím s velkým podílem zelených ploch. Chybí mu ale místa v nemocnicích a domovech pro seniory - ilustrační snímekZdroj: Deník

Lidi nevědí, co mají za domem?
Ano, dost často. Právě v tomhle by měla mobilní aplikace pomoci. My zmapujeme všechny plochy v Liberci, zjistíme, co tam roste a zároveň jaké je možné funkční využití té které lokality. Budeme tak vědět, že tahle plocha je vhodná pro sportovní aktivity, tahle je na běžecké trase, tahle má dětské hřiště pro malé děti, tady je work-outové hřiště pro starší děti a dospělé apod. A člověk si už pak do mobilní aplikace zadá, ať mu vyjedou třeba všechny vodní plochy v Liberci, možnosti na piknik a podobně. Zároveň se mu zobrazí i propojovací cesty mezi těmito plochami, které nejsou zatížené automobilovou dopravou. Úředníkům zase ten systém ukáže, kde je potřeba doplnit mobiliář, která hřiště se musí udělat pořádně a podobně.

Také počítáme s pasportizací dřevin na území města, protože stávající generel zeleně už je osm let starý a tudíž neaktuální.

Kdy bude ta aplikace na světě?
Původně byla digitální aplikace zamýšlena až jako postprojekt. Ale vstoupila do toho zdejší Technická univerzita, že by to mapování zeleně v zastavitelných plochách mohli dělat studenti v rámci praxe. Zároveň má TUL dostatek techniky - tabletů a softwarů pro to, abychom to mapování mohli provést digitálně a ne papírově, jak se původně předpokládalo. Takže díky tomu ušetříme a peníze můžeme použít právě na tu mobilní aplikaci, která by měla být do tří let.

Bude se to mapování týkat i soukromých pozemků nebo jen městských?
Chceme zmapovat veškerou zeleň v Liberci, která má zákonné normy. Tedy vzrostlé stromy, případně novou výsadbu. Podotýkám, že mluvím o nezastavitelných, veřejných plochách. Rádi bychom, aby i plochy, které nepatří městu, byly veřejně přístupné, čili součástí toho projektu bude i tabulka prioritních zelených ploch, které by město mělo do budoucna vykoupit. Protože má jít o nezastavitelné pozemky, tak by jejich cena ani nemusela být příliš vysoká. Ale hodnota ucelené zelené lokality pro občany, která bude v majetku města, bude obrovská.

Nehrozí tedy, že přijdete k někomu, že chcete kus jeho zahrady, protože zrovna sousedí s nějakou plochou pro volnočasové vyžití?
Ne, to rozhodně ne. Mám na mysli už teď neoplocené pozemky, které ani v minulosti nesměly být oploceny. Samozřejmě, že veřejnou přístupnost tam nemůžeme striktně vyžadovat. Zřejmě by tam město mělo platit i nějaký nájem tomu vlastníkovi, jehož možnosti využití toho pozemku jsou ale vzhledem k nezastavitelnosti té plochy omezené. Určitě si tam může dát cedule zákaz vstupu, soukromý pozemek nebo tam vysázet zeleň, která znemožní průchod, s tím nic neuděláme. Ale územní plán říká, že koncepčně tyto plochy nemají být zastavěny a v tom případě si myslím, že pokud vlastník souhlasí, tak by je město mělo vykupovat. Do budoucna, samozřejmě. To je na hodně dlouhou dobu než Liberec zaplatí své dluhy, ale je potřeba, aby někde taková koncepce byla, protože jednou v budoucnu budeme muset občanům zajistit možnost se rekreovat a to nejen na horách okolo Liberce, ale i přímo ve městě.

Náměstkyně primátora Karolína Hrbková.Zdroj: Deník

Když chcete takhle podrobně mapovat zeleň v Liberci znamená to, že teď nemá odbor životního prostředí přehled, co kde roste?
Máme přehled jaký je zelený pokryv, to se zjišťuje z ortofotomap. Ale úplně to nevypovídá o tom, kolik zeleně ve skutečnosti ve městě je. Ty stromy jsou třeba úplně zabetonované, například v ulici Na zápraží. Tam je obrovský jasan a ze všech stran zaasfaltovaný. Průměr koruny má asi 18 metrů, takže při pohledu z výšky se zdá, že je tam hodně zeleně. Ale když jste přímo u něj, tak ten strom je odsouzen k zániku, ani tam nemá rezervovanou plochu, aby se místo něj mohl vysadit jiný strom. Čili pro ochranu životního prostředí nejsou teď ty údaje vypovídající.

Navíc spousta vzrostlých stromů i na soukromých zahradách teď po Liberci ubyla, protože byly ve špatném stavu a musely se pokácet.
Podrobným mapováním v terénu se tak zjistí, kolik stromů kde je, i jaký mají výhled do budoucna.

Odbor životního prostředí zároveň chce, aby byl nějaký dokument, který bude říkat, že když se pokácí strom, tak tam musí být rezerva pro náhradní výsadbu v tom místě. Dnes se to dělá tak, že když se pokácí strom, třeba v Doubí, tak se vydá pokyn, že někde v Doubí se má vysadit nový. Tedy, že nemusí být přesně v tom místě, odkud zmizel. Jenže, když ten nový vysadíte někde třeba směrem k lesu, tak to má jinou hodnotu a jiný dopad, než když se vysadí strom uprostřed sídliště. Takže i takovéhle detaily jsme se snažili tam podchytit.

Vy stále říkáte - my to zmapujeme, my to provedeme, my to uděláme. Koho přesně tím myslíte, když už sama nejste náměstkyní?
U tohoto projektu není projektový vedoucí, a protože jsem teď nezaměstnaná, tak jsem kolegům řekla, že jsem ochotná to nějaký čas dělat. Není to rozhodně žádná trafika, je to za deset tisíc měsíčně, takže si k tomu budu muset najít další práci. Ale jde o to, že tenhle projekt jsem vymyslela a myslím, že do města patří a je důležité na něm dělat teď, protože pak už by se na něj nemuselo dostat.

Takže i za cenu ne úplně odpovídající odměny si ten projekt beru na sebe. Zároveň ho má pod sebou gesčně odbor ekologie a veřejného prostoru, který teď jakoby visí ve vzduchoprázdnu, byť ho teoreticky spravuje nyní pan primátor. Do mapování bude zapojena i správa zeleně, odbor životního prostředí, liberecká, ústecká i drážďanská univerzita a tak dále. Práce našich úředníků je částečně pokryta z dotací projektu, jsou tam i prostředky na finanční odměnu studentům za mapování.

Samozřejmě, kdyby se našel někdo, kdo by ten projekt chtěl vést a měl to jako srdeční záležitost, tak určitě se nebráním tomu, ho předat. I v takovém případě bych ale na něm chtěla spolupracovat dál buď externě nebo jako dobrovolník. Je to takové moje dítě, na které jsem hodně pyšná.

Co nám dá spolupráce s Němci, potažmo s Drážďany, které jsou v tom projektu také?
My jim poskytneme metodiku mapování zeleně a od nich si přebíráme zase jejich přístup, jak získávat analytické podklady a jak pracovat s veřejností. Musím říct, že tam naprosto neskutečným způsobem dokáží zapojit místní obyvatele nejen do mapování, ale i plánování toho, jak by zelené plochy měly v budoucnu vypadat. Lidé se tam mnohem víc zajímají a víc se zapojují do veřejného života. U nás je, samozřejmě, také dost lidí, kteří se zajímají, jak to kolem nich vypadá a jsou ochotni něco pro to udělat.

V Německu je ale rozdíl v tom, že když lidé na takové veřejné jednání přijdou, tak všichni říkají, jak chtějí, aby to vypadalo. A tady mám pocit, že lidi přijdou hlavně proto, aby si postěžovali. Na těch prvních setkáních to tolik nevadí, tam se má zjistit, co lidi v daném místě trápí, ale na těch dalších už by se to mělo posouvat dál. Důležité je, aby si lidé dohodli sami mezi s sebou, protože se to dělá hlavně pro ně. Ale stává se, že ta negace se tam prolíná až do konce těch jednání. Ale jsem optimista a věřím, že se to zlepší.