Nesmí se tam těžit dřevo ani zasahovat jiným způsobem. Příroda je tam ponechána sama sobě. To je podstatou takzvané bezzásahové zóny. V ČR fungují od roku 2004. V pořadí třináctou ve středu 27. listopadu společně vyhlásili lesníci a ochranáři v národní přírodní rezervaci Rašeliniště Jizery.

Podle Františka Pelce, ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, je to důležité zejména z pohledu sledování klimatických změn a jejich dopadů na přírodu. „V bezzásahových zónách můžeme sledovat, jak si příroda dokáže poradit bez lidské péče, ale také hledat inspiraci v tom, jak v lesích v budoucnu hospodařit. Aby byly lesy vůči výkyvům počasí odolnější, měly by v nich být stromy různého stáří a pestrého složení,“ vysvětlil Pelc. V Jizerských horách, které byly v 80. letech postiženy ekologickou katastrofou, je to podle něj důležité dvojnásob.

Výjimečná lokalita

Rašeliniště Jizery nebylo vybráno náhodou. V oblasti podmáčené hlubokou rašelinou se střídají husté smrčiny s klečí a oblast je prakticky neprostupná. „Už dva roky tu neprovádíme žádnou činnost, jde tedy o bezzásahovou zónu, což jsme nyní stvrdili formálně. Území ponecháme vědcům, aby sledovali a vyhodnocovali jeho vývoj,“ popsal generální ředitel Lesů ČR Josef Vojáček.

„Znamená to, že budou sledovat všechny přírodní procesy, které se v lese odehrávají, když do nich nezasahuje člověk. Například jaká je biomasa stromů mrtvých i zdravých, jaká biodiverzita je na ně vázaná a další parametry, které budou využitelné jak pro ochranu přírody, tak pro lesní hospodáře,“ upřesnil František Pelc.

Pavel Balák ve zmenšené verzi polytunelu na zahradě ve Fojtce.
Pavel Balák staví „skleníky“ u protinožců v tropech i za severním kruhem

Výběru lokality nahrává i fakt, že se jedná o území s velkým ročním úhrnem srážek a extrémními mrazy, které v zimě často klesají pod minus 30 stupňů Celsia. A teploty pod nulou tu nejsou vzácností ani v létě. Území bylo navíc před deseti lety vyhlášeno za oblast tmavé oblohy.

Podle ochranářů se v oblasti navíc vyskytuje mnoho vzácných rostlinných i živočišných druhů. Domov tu má například tetřívek obecný, sýc rousný, jeřáb popelavý nebo hýl rudý. Z rostlin je to například vzácný druh jalovce, klikva bahenní či rosnatka okrouhlolistá. Všechny tyto atributy tak umožní sledovat, jak si příroda dokáže se změnami poradit.

Jizerské hory prošly v tomto ohledu zatěžkávací zkouškou už v 80. letech, kdy emise z polských a německých elektráren proměnily vrcholové partie hor v mrtvý les. „V 90. letech byla náhorní plošina prakticky odlesněná. To, že se je znovu podařilo zalesnit, považuji za malý zázrak,“ připomněl František Pelc. „Někdo by měl vyřezat sochu lesním dělníkům, kteří oblast v těžkých podmínkách znovu osázeli,“ doplnil revírník Lesů ČR Pavel Lánský, který na Jizerce slouží už prakticky 50 let a má tedy možnost srovnávat.

Snížení znečištění dalo lesům šanci

Zalesnění vrcholových partií Jizerek ovšem předcházelo odsíření elektráren začátkem 90. let, kdy se ekologie začala po společenských změnách znovu brát vážně. Oxidy síry se snížily desetkrát, oxidy dusíku zhruba trojnásobně. Podobně to bylo i s dalším spadem, který zabíjel stromy. „Když jsem byl malý, maminka poznala podle popílku na bundě, že jsem byl v lese,“ přidal vzpomínku Pavel Lánský.

Tvrdou zkoušku přírodě přinesla i velká sucha posledních let. „Původní vrstva rašeliníku, tedy mech, který zadržuje povrchovou vodu, vyschla až do hloubky půl metru a změnila se v suchý troud,“ zmínil Lánský.

Snímek z letošního ročníku soutěže Zaostřeno na Jizerky.
Vyhrajte kalendář Zaostřeno na Jizerky 2020. Startuje poznávací soutěž

Za poslední roky znamenal deficit srážek v průměru 200 milimetrů. „To je o 20 centimetrů vody méně. Také teplota se v průměru zvýšila o 1,5 stupně Celsia,“ ilustroval ochranář Jiří Hušek.

Bezzásahová zóna Rašeliniště Jizerky se nachází na rozloze 102 hektarů a je čtvrtou největší u nás. Výjimečná je i v mezinárodním měřítku. Je na seznamu mokřadů světového významu ve společnosti takových lokalit, jako je delta Dunaje nebo jezero Titicaca.