Během besedy promluvila básnířka o životě v Bělorusku, o vládnoucím režimu a o strachu ve společnosti. „V roce 2020 pro nás bylo obrovským překvapením, že společnost může v okamžiku spadnout do pravěku. Do stadia, o kterém jsme mysleli, že je dávno překonáno. Byli jsme v šoku z toho násilí, brutality a sadismu, ze všech věcí, které se kolem nás děly,“ pronesla Kudasavová.

Zarecitovala také Báseň pro Táňu, kterou věnovala kamarádce a zároveň kulturní a lidskoprávní aktivistce v době, kdy byla zavřená ve vyšetřovací vazbě. „Nikdo nevěděl, kdy se dostane ven. Táňu pustili v den, kdy jsem sbírku napsala,“ podotkla.

Na besedu dorazila i skupina běloruských studentů, kteří svůj dočasný domov našli právě na liberecké univerzitě. „Děkujeme za vaši poezii. Sledujeme zprávy a jsme zhrozeni tím, co se u nás děje. Jsme ale rádi, že je pozornost upřena k Bělorusku. Vědomí, že nás svět neopustil a sleduje nás, je velmi důležité," podotkla jedna z běloruských studentek.

Mladá Anastasiya patří mezi šestnáct studentů, kteří uprchli před tamním režimem z Běloruska a nový domov našli v Liberci.
Stále mám noční můry, jak mě honí policie, říká studentka z Běloruska

Čtení a beseda na Technické univerzitě v Liberci byly součástí tvůrčích a rezidenčních pobytů šestice běloruských umělců v České republice, které iniciovala Ambasáda nezávislé běloruské kultury při Centru experimentálního divadla v Brně. Liberec byl pro Nasstasju Kudasavovou během jejího rezidenčního pobytu první mimopražskou zastávkou. Navštíví také Plzeň, Ústí nad Labem nebo Hradec Králové.

Nasstasja Kudasavová vydala čtyři básnické sbírky, ta třetí Mé nevymluvně (2016) byla Běloruským centrem Mezinárodního PEN klubu uznána za vůbec nejlepší běloruskou knihu roku. Na tento úspěch navázalo další ocenění letos v únoru, kdy mladá básnířka obdržela prestižní Cenu Michase Stralcova.