„Skoro pořád hleděl na hlavní dveře. Možná je zamilovaný a čeká na svou hárající fenečku, možná jej tu někdo zapomněl a čeká na páníčka. Není to žádný tulák. To nikde nikomu nechybí?," ptala se Alena Švejdová, vedoucí odboru kanceláře frýdlantského městského úřadu. Nikdo nereagoval, přestože radnice nechala vylepit plakáty s výzvou, jestli někdo psa nezná.

Pohnutý příběh čekajícího voříška dal vzniknout několika městským legendám, které se mezi místními šířily rychlostí blesku. Jedna hovořila o tom, že páníček psa byl hospitalizován v nemocnici a než aby ho nechal zavřeného doma, raději jej vypustil ven. Nasvědčovat tomu mělo chování psa, který prý reagoval na sanitku, která u domu jednou stavěla. Nájemníkům ale pes nechyběl a nikdo z domu v nemocnici také neskončil.

Vysvětlení nakonec přinesl osmdesátiletý pan Voplakal, který v domě bydlí společně s fenkou a který přiznal, že pes za nimi všude chodí. Byl to její nápadník.

Potom už stačilo do hry zapojit Azyl Pes v Krásném Lese, který vypátral majitele psa. Manželé Lejskovi, kteří bydlí pod zámkem, jej tam chodili poptávat. Za další dva dny byl pes u svých majitelů.

„Je to chronický útěkář, který touží po každé fence, ale takhle nám ještě neutekl. Jsme moc rádi. Děkujeme panu Voplakalovi, že se jej ujal," vzkázala majitelka Jindra Lejsková a doplnila, že pes záletník se jmenuje Bedřich.