Bakalureáty 2017: studenti už pracují s novými technologiemi

To ovšem platí i pro sklo a šperk, obory, které jsou součástí Katedry designu, ale které sídlí v Jablonci nad Nisou. Zmíněné obory najdeme v rozmanitých formách v hlavním sále Severočeského muzea do neděle 11. června. Středeční vernisáž byla jako vždy spojena s módní přehlídkou. Na ní si mohou studentky vyzkoušet, jak jejich modely hýřící barvami vyniknou na modelkách přímo před zraky lidí. V průběhu vernisáže jsme měli možnost popovídat si se zainteresovanými osobnostmi, které jsou známými tvářemi Fakulty textilní. O specifikách školy, její unikátnosti v rámci celé republiky pohovořili děkanka školy paní Ing. Jana Drašarová Ph. D., vedoucí Katedry designu Ing. Renata Štorová, Csc., a doc. Svatoslav Krotký, ak. mal.

Bakalaureáty jsou v Severočeském muzeu už tradicí. Pokaždé jsou jiné, je to záměr?
Renata Štorová: Společné je to, že Bakalaureáty prezentují obory výtvarně zaměřené, což je sklo a šperk s oděvním návrhářstvím. Téma nezadávají pedagogové, ale naopak studenti mají možnost si své téma zvolit sami. To pak konzultují s vedoucím své práce. Je zajímavé, že témata se zpravidla neopakují. Plošný textil, tapisérie a tisky jsou zvlášť a oděvy jsou zcela jiné, protože tam je rozlet fantazie studentů opravdu velký. Sklo a šperk jsou specifické tím, že využívají i druhotné suroviny. Na výstavě můžeme vidět šperky ze silikátů, což je rozemletý skelný prášek s oxidem uhličitým. Měli jsme práce, které byly hodně novátorské. Třeba jedna absolventka měla ve svých svítidlech zatavená čedičová vlákna. Student textilu používá optická vlákna. Snahou je, aby se studenti nebáli nových technologií, ale využívali je bez zábran, což se taky děje.

Zdroj: Deník

Vaše škola je specifická právě spojením technologie a výtvarného zaměření, to není úplně běžné, že?
Fakulta textilní, jediná v České republice, má výhodu i nevýhodu v tom, že je mezioborová. Je součástí Technické univerzity v Liberci, nicméně obrovské penzum předmětů je výtvarného zaměření, ať už je to ateliér kresby, nebo grafiky. To je zase nevýhoda, že třeba dotace na studenta jdou podle technického zaměření, ne podle výtvarného. Akreditaci máme přitom jako na techniku. Na druhou stranu design a produktový design je běžně součástí technicky zaměřených fakult.

Jaké je složení pedagogů na této škole?
Je jich zhruba dvacet, část jsou technologové, nebo jsou to textilní výtvarníci. Velmi málo máme pedagogů určených k základnímu výtvarnému vzdělání. Vedou sice studenty třeba k chápání barvy, ale stěžejní to pro tento obor úplně není. Je to práce s materiálem, kreativita v tomto duchu.
Na škole učila a učí i známější jména oděvního návrhářství, kdysi tu byla i Zdena Šafka?
Ano, je to už delší doba, co zde učila Zdena Šafka. Ale spíš bych řekla, že jsou známí teď naši absolventi jako je Denisa Nová, Martin Havel, který u nás učí externě, Petr Kalouda, ad. Většinou tato jména známe pod značkou výtvarník roku, apod. Řekla bych, že máme velmi kvalitní pedagogy, např. pan docent Krotký je novátor v oblasti využití nanotechnologií ve volném umění. Docentka Frýdecká patří zase k nejvýznamnějším krajkářkám v republice.

Takže absolventi se vám na školu zase vrací?
Vrací se, ale obecně počet absolventů není malý, takže se rozptýlí po světě, často se uplatní v oblasti obchodu, jdou do reklamy a reklamních agentur, nebo jsou součástí i managementu nějaké oděvní firmy. Výhodou Katedry designu je, že připravuje studenty poměrně všestranně. Zkušenost s technologiemi je vysloveně unikátní možnost a dává studentům velkou možnost, jak se později uplatnit.

Před lety byl textilní průmysl hodně v útlumu, jaká je situace dnes? je to jiné?
Myslím, že uplatnit se v oboru textilu je pořád těžké. Ten, kdo má firmu na nesériovou oděvní produkci, tak musí velmi bojovat. Nikdo si nedokáže moc představit, co je za tím práce. Návrh, hledání materiálu, konstrukce, zkoušení a ve výsledku v časové náročnosti na práci jednoho modelu se dostanete na 15 000.Jana Drašarová: To je případ těch, kdo chtějí vytvořit vlastní značku. Tam je nejtěžší se prosadit a vůbec ekonomicky přežít ve světě i u nás. Musíte mít na to dostatečný kapitál. Ale velký zájem je o absolventy, kteří umí přijít s dobrým návrhem a zároveň jsou schopni zapracovat do toho technologii, která jim ten návrh změní a umožní ho realizovat. Jsou firmy, které dělají třeba dvě stě desénů měsíčně na ložní prádlo, protože vyváží malé série do různých světadílů a potřebují neustále nové nápady. Je spousta firem na designové ponožky, sportovní oděvy, což je velký segment textilního průmyslu, který je doslova hladový po schopných návrhářích. A musíme zmínit technickou konfekci, máme absolventa, který velmi úspěšně navrhuje desén pro sedačky do aut. Neprůstřelné vesty, oděvy pro hasiče, tady všude došlo k nárůstu poptávky po absolventech Technické fakulty. Představy o vlastním butiku patří dnes jen k malé odnoži poměrně velkého spektra uplatnění v textilním designu.
Renata Štorová: Měli jsme absolventa, který se výborně uplatnil v návrzích klobouků. Teď jsem si uvědomila , že za dobu 25 let, co slavíme naše výročí vzniku Katedry designu, jsme měli sedm set absolventů, kteří se uplatňují ve výše zmíněných oborech. Pak je tu také obor Textilní technologie a vzorování. Dříve to byl textilní desinatér, dnes se tu studenti věnují návrhům tkaných, pletených vzorů, tisků. Vznikají tady úžasné věci, o které mají firmy zájem a můžou je i využít. Tady na módní přehlídce si možná návštěvníci neuvědomili, že i potištěná textilie je výtvor studentů, kteří si udělali návrh na počítači a sami si ho vytiskli na textil.

Jana Drašarová: naši studenti mají ojedinělou možnost využít technologické zázemí a skutečně si udělají ten produkt celý od začátku, mají pouze podkladovou textilii. Spolupracujeme také s pražským UMPRUM, kde jdou čistě po tom výtvarném záměru, ale v Liberci máme tu výhodu, že studenti ovládají i způsob realizace. Poslední roky, kdy stoupají možnosti uplatnění na trhu práce, je to zadostiučinění, že jdeme správným směrem.
Renata Štorová: Koncepce je jasně definovaná. Ať už si student navrhne cokoliv, vždy to musí být realizovatelné a a v možnostech a schopnostech studenta jít od návrhu až k finálnímu výsledku. Oděv, textil nebo sklo a šperk, vždy studenti projdou dílnami a musí mít výstup. Jsou nuceni jít sami po materiálech a technologiích. To si myslím, že je vcelku unikátní. Do roku 1992, kdy vznikla naše katedra, tady byl pouze pražský UMPRUM. V té době to byl skutečně průlom přijít s takhle mezioborovým studiem.

Zdroj: Milada Dománková

Myslím, že zrovna v Liberci si to ani pořádně neuvědomujeme.
Ale to je taky proto, že my se vší energií uděláme akci, ale pak nezbývají síly, ani čas ji prodat. Ráda bych také touto cestou upozornila ty, kteří se zajímají o novinky v oblasti textilního designu, aby neopomenuli další akce, které chystáme k našemu dvojímu výročí, tedy 25 let Katedry designu a 15 let oborů skla a šperku v Jablonci nad Nisou. 4. října proběhne Slavnostní připomenutí obou výročí. Umělecký historik Oldřich Palata ze Severočeského muzea určitě připomene ty začátky, kdy se tehdejší děkan radil s odborníky, jak profilovat budoucí katedru. Určitě bych připomněla alespoň jméno Prof. Bohdana Mrázka, který učil v Praze a pomohl připravit program školy.

Určitě stojí také za připomenutí, že u vás učí významní umělci jako třeba malíř Václav Benda.
Jana Drašarová: Václav Benda u nás učí už delší dobu a musím říct, že mám od studentů ohlasy, jak hodně se jim věnuje nejen co se týče malby, ale i přesahu do dějin výtvarného umění. Studenti tak mají možnost poznat svět umění od výrazné osobnosti, což je nenahraditelné.

Zdá se tedy že během posledních patnácti let se toho změnilo v oblasti textilu hodně.
Jana Drašarová: S nastartováním ekonomiky je prostě o studenty, co něco umí velký zájem. Poslední roky zažíváme poprvé to, že firmy nás sami oslovují s poptávkou po studentech. Řekla bych, že dokonce poptávka převyšuje nabídku. Umět trochu technicky myslet je dnes obecně žádáno a naši studenti i přes výrazný přesah do výtvarna to dokáží.

A jak je to se sklem a šperkem?
Renata Štorová: Sklo a šperk v Jablonci jako obor vzniklo v roce 2002 na základě poptávky regionu po vysokoškolsky vzdělaných návrhářů skla a šperků. Spojili jsme se s Jablonexem a Preciosou a máme také fungující Galerii N, kde mají možnost nejen studenti vystavovat svá díla. Je to tam řekla bych více rodinné, menší skupina a jsou celkem úspěšní.
Jana Drašarová: Jsou tam zapálení pedagogové, které to velmi baví, dělají spoustu věcí, protože dnes jsou nároky i na pedagogy nesmírně vysoké. A ty studenti to myslím oceňují.

Několik slov ke svému působení vedoucího výtvarného oddělení na Katedře designu nám řekl i doc. Svatoslav Krotký

Na Katedře designu se věnujete nanotechnologiím, můžete nám přiblížit, co to obnáší?
Spíš se to týká mé vlastní tvorby. Je to asi deset let, co se tady na Katedře designu začaly nanotechnologie zpracovávat a já měl příležitost trochu poznat, jak se s tím pracuje, a od té doby s tím tak trochu koketuju. Od základních pokusů jsem dospěl ke svým objektům, které jsou pokryty nanovláknem. Většinou mají drátěnou konstrukci, bez které by to nebylo možné. Vlákno samo o sobě nemá stabilitu, je to taková práce s pavoučím vláknem.

Jak se to vlastně technicky aplikuje?
Je několik způsobů, poměrně složitá technologie, já používám zvlákňování v elektrostatickém poli, kdy tryskou vystřikovaný roztok vytváří v prostoru vlákno. To se nanáší na druhý pól elektrostatického pole. Je to složité, vždy je to formou pokusu. Třeba teď jsme museli vyzkoušet čtyři způsoby, jak to vlákno nanést.

Jak jsme na tom s vývojem u nás?
Nemůžu to úplně posoudit, ale myslím, že jsme docela daleko. Paradoxně ten princip zvlákňování je známý z konce 19. století, a dokonce ve dvacátých letech jeden český inženýr v Americe dělal pokusy a zkoušel to i vyrábět, ale nesetkal se s úspěchem. Pak se tento princip objevil až na začátku devadesátých let.

Je v textilním designu nějaký výraznější trend?
Určitě nové technologie, ať už materiály, které reagují na světlo, nebo na chemikálie.