„V rodině, kde je autista, by měl být automaticky i pes nebo jakékoliv jiné zvíře," říká Radka Řejhová, která s manželem vychovává dva autistické syny.
Sedmiletý Kuba z Jablonce, kterému lékaři nedávali příliš velké naděje na zlepšení, udělal díky psovi obrovské pokroky.

„Spolupráce, přátelství, pouto, které tam vzniklo, je neskutečné. My tomu asi nemůžeme rozumět. Kuba například nemluví, ale se psem komunikuje. Zvíře vycítí, když syn potřebuje nějakou pomoc zvenčí. Kuba býval apatický vůči okolí, jen ležel, nevnímal, ale ten pes šel a tak dlouho do něj šťouchal, dokud ho za tričko nevytáhl. Venku Kubu doprovází, hlídá ho. 
A když si Kuba na zvířeti vybíjí negativní energii, že ho třeba bouchne, tak ten pes se nechá, nereaguje negativně. Já bych si to dovolit nemohla, to by řádil," popsala matka.

Speciální výcvik

Appenzellského salašnického psa jménem „Dagis" pomáhala rodině cvičit liberecká odbornice Andera Tvrdá z občanského sdružení ELVA HELP. „Výcvik musí probíhat za přímé účasti rodiny s autistou, nelze jej provádět mimo, pouze kynologem. Takový pes potom nemůže plnit svou funkci správně," vylíčila Tvrdá.

Tvrdá zároveň pojmenovala všechny klady, jaké pes autistovi přináší. „Zvyšuje bezpečnost dítěte s autismem zejména při vycházce. Zprostředkovává komunikaci mezi rodičem a dítětem. Podporuje sebevědomí a sociální vazby, motivuje ke komunikaci. Je samozřejmě současně rezidentním terapeutickým psem. Informuje okolí o přítomnosti osoby s handicapem, veřejnost pak situacím rozumí. Dohledá dítě pokud se ztratí z dohledu rodičů, zejména pokud dítě na volání nereaguje. Pomáhá při překonávání pro dítě frustrujících úseků trasy při vycházce." Odborníci dokáží do terapeutického procesu zařadit i taková zvířata, která už rodiny s autistou chovají (ptáček, morče, želva, kočka, pes) delší dobu. Služby ELVA HELP jsou pro rodiny zcela zdarma.