Chvíle soustředění, vypětí, radost z vítězství, ale i smutek z prohry. To vše zachycuje už patnáct let svým objektivem sportovní fotograf Jaroslav Appeltauer. Snímky ze zápasů libereckých klubů, především Slovanu Liberec (na jeho fotografii dole Jan Nezmar) či Bílých Tygrů, ale i nedávných zimních soutěží, nyní vystavuje v budově Krajského úřadu v Liberci.

„Fotbal a hokej jsou mou srdeční záležitostí. Vlastně jsem tím před patnácti lety začínal dráhu sportovního fotografa,“ prozradil před včerejší vernisáží fotograf.

Kariéru odstartoval přímo hvězdně. Vyhrál soutěž společnosti Nikon, která jej jako testovacího fotografa vyslala na prestižní zápasy do Holandska a Belgie. Snímky se líbily a přišla další nabídka. Na fotbalové MS v Portugalsku.

„A tehdy jsem té atmosféře nadobro propadl. Těžko se dá slovy popsat to nadšení, ten kotel plný emocí. Začít na fotbalovém mistrovství, to je jako začít jezdit v Rolls–Roycu,“ říká a smíchem maskuje skromnost a pokoru k profesi.

V humorném tónu pokračuje, když přiznává, že raději fotí zápasy cizích klubů než domácích. „Člověk se neubrání tomu, že zůstává fanouškem, jedním okem pozoruje situaci na hřišti a druhým musí hlídat situace přes objektiv, aby něco nepropásl,“ přiznává se. Za jeden zápas vyfotí zhruba tři stovky snímků.

„Večer posíláme do novin jen pár snímků, honí nás čas uzávěrky a pak, když si je v klidu v noci prohlížím, často lituji, že jsem nevybral raději nějaký jiný záběr,“ popisuje hektickou práci fotoreportéra. Jeho snímky ostatně dobře znají i čtenáři Deníku.

Zatímco u fotbalových či hokejových zápasů musí bedlivě hlídat zásadní okamžiky před bránou a kolektivní atmosféru, u zimních sportů svůj hledáček fotoaparátu autor většinou zaměřuje na drama jednotlivce.

Zachytíte obrovské nasazení, až křeč
„Třeba u běžců vidíte to absolutní osobní nasazení, vybičování, někdy i křeč. Navíc u zimních sportů se do obrázku snažíte dostat i přírodní scenerii, která také o atmosféře závodu vypovídá. Například když zachycujete skoky na můstcích Ještědu, nejde přeci jen o samotné závodníky ve vzduchu,“ líčí svůj autorský pohled.

Mezi tisícovkami snímků, které zachycují slavné okamžiky i tváře, si ale nejvíce cení jednoho. Je na něm Emil Zátopek. „Myslím, že je to jeden z jeho úplně posledních snímků, protože pan Zátopek krátce na to zemřel. Cítím k němu dodnes obrovskou pokoru ,“ přiznává.

Za své vzory považuje Jaroslav Appeltauer například legendu sportovní fotografie Jana Taubera či známého fotoreportéra časopisu Reflex Jana Šibíka. „Patří k nim ale i liberecký fotograf Petr Šimr, ten mě mnohé z toho, co znám, naučil,“ svěřuje se Jaroslav Appeltauer.
Potěšující je, že práci obou fotografů, mohou posoudit i čtenáři Deníku, kde oba své snímky publikují.

Společně s Jaroslavem Appeltauerem vystavuje v budově krajského úřadu další významný fotograf. Marcel Kratochvíl. Jeho záběry znají spíš čtenáři kulturních časopisů než sportovních stránek. Například z časopisu Rock a pop. Marcel Kratochvíl totiž především fotí světové kapely. Nicméně jako rodilého Liberečana ho ani sport nemůže nechat chladným.
Je tu i Global game

To se týkalo zejména předloňského mistrovství světa, na nějž se do Liberce sjela skutečná světová lyžařská elita. Nebo nedávné světové hry mentálně postižených sportovců Global game. I z nich pocházejí snímky, kterými si tyto okamžiky Kratochvílovým objektivem můžete připomenout .

Výstava fotografií Liberec, město sportu potrvá na krajském úřadě do 30. května