První z otázek, které čtenáři položili Komárkovi na opožděném libereckém křtu jeho nové knihy Moc nemocných, byla: Proč není v knize profil Andreje Babiše? Odpověď se nabízela sama, Komárek, který sám řekl, že v knize jsou dehonestující profily politiků, přece nebude veřejně hanět svého šéfa. Bývalý novinář, který dlouhá léta pracoval jako komentátor MF Dnes, však řekl, že Babiš není v knize jednoduše proto, že to ještě nezvoral. Sám Komárek pak zdůraznil slovo „ještě".

„Kdyby někdo napsal takový profil o mně, tak bych to svým dětem rozhodně číst nedal," komentoval vlastní ostré komentáře Komárek.

Příběhy těch, co nám to zvorali

Jeho nová kniha nese podtitul Dvacet pět příběhů těch, co nám to zvorali. Komárek tak fakticky na osudech jednotlivých politiků a podnikatelů glosuje, někdy podařeně někdy méně, vývoj České republiky za posledních 25 let. I když se dá o literární nebo faktické kvalitě knihy polemizovat, její údernost a ostrý jazyk bývalému novináři stále slouží ke cti.

O premiérovi Bohuslavovi Sobotkovi v knize například nazval: „Mluví v jedné tónině, jak dlouho chcete, jako byste do něj vhodili desetikorunu. Automat na politiku. A pokud se o někom říká, že je splachovací nebo teflonový, pak je to Sobotka."

Ostrou kritikou nešetří ani v případě Václava Havla, kterému prakticky připisuje spolu s Václav Klausem rozkradení státního majetku v divokých 90. letech. V knize ještě vzpomene na Petra Nečase, Janu Nagyovou, Radoslava Krejčíře nebo Stanislava Grosse a jeho záhadné zbohatnutí. Ač někdy padne jeho kritika na úrodnou půdu a popisuje nekorektní událostí novinářským jazykem, stejným jakým disponují ostatní česká média, někteří jeho kritici mu předhazují to, že vstupem do politiky se prakticky sám zkompromitoval.

Často mluvil o sobě

„Předlistopadový novinář Martin Komárek byl i po celou polistopadovou éru prominentním komentátorem hlavního listu v zemi, chodil na rauty s politiky, z těch několika příležitostí, kdy jsem byl přítomen, si nepamatuji, že by jim říkal do tváře velké pravdy o nich. Mluvil častěji o sobě. Je jako jeho šéf místo aby byl všem těm opilcům a gangsterům vděčný za druhou šanci po roce 90, staví se do čela opravného hnutí. To není jen neloajalita k polistopadovému režimu, ale i k vlastnímu životopisu," napsal například o Komárkovi Daniel Kaiser, komentátor webu echo24.cz.

Do Krajské vědecké knihovny v Liberci si pro podpis přišli především Komárkovi příznivci, přítomný byl i jeho fanklub, který mu veřejně vyjádřil velkou podporu. Debata, která nastala potom, co Komárek přečetl několik řádků z knihy, nebyla plodná ani zábavná. Zoufalí voliči Komárka vnímali především jako politika, chtěli vědět, proč platíme daně nebo jak vyřešit tzv. romskou otázku. „Knihu jsem psal jako politik, ale napsal jsem ji novinářským stylem. Novinář se podle mě od politiky už nikdy nemůže vrátit zpátky k novinařině. Já to ani nechci a nikdy to dělat nebudu," vysvětlil svou roli Komárek.