Připojte se ke Světovému dni boje proti Alzheimerově choroběAkcí „Pohybem a hrou proti Alzheimerově chorobě" se Liberecký kraj připojí k Světovému dni boje proti Alzheimerově chorobě, který připadá právě na 21. září. V Liberci bude program zaměřený na osvětu v oblasti prevence tohoto onemocnění probíhat od 10:00 do 17:00 hodin a zúčastnit se ho může každý. Od Severočeského muzea k dětskému koutku v Lidových sadech povede vyznačená trasa, na níž bude připravena pestrá nabídka pohybových aktivit, procvičování paměti, např. luštění různých přesmyček, možnost orientačního vyšetření krevního tlaku, podkožního tuku nebo diskuze o odvykání kouření. Krajský úřad Libereckého kraje, odbor zdravotnictví, se tak akcí připojí k městům Praze, Jihlavě, Plzni a FrýdkuMístku, která akci podpořila.

Ve věkové kategorii nad 70 let je pět procent nemocných, nad 75 let trpí nějakou formou demence každý desátý člověk, u lidí nad 90 let jich je dokonce polovina. „Není to jen tím, že populace stárne. Skutečně přibývá i případů nemoci. Nevíme proč, ale zatímco před deseti lety bylo nemocných mezi 65 až 70 lety pět procent, dnes je to už sedm. Stárnou bohužel i silné poválečné ročníky, takže do budoucna to bude opravdu velký problém," říká primářka Jitka Čulíková.

Nemoc má několik fází, je krutá jak k nemocnému, tak i k jeho okolí. „Nevíme, co přesně se odehrává v nemocném. Nemocní mají problémy s vyjadřováním. Ale i když se v pokročilejší fázi někdy chovají jako děti, stále musíme ctít jejich osobnost, inteligenci a důstojnost, i když je to někdy velmi těžké," upozorňuje lékařka.

Pro nemocného je nejkrutější ta, kdy se střídají okamžiky jasného rozumu a kdy si sami uvědomují, že přijde zlom, kdy nebudou vědět kdy, kde a s kým jsou. Demenci často provází vzdor až agrese, kdy nemocný vyžaduje veškerou pozornost a okolí dostane do fáze, kdy svým nejbližším, často tomu, s kým je v nejužším kontaktu, nevědomky ubližuje. „Moje sestra často plakala a ptala se: Proč mi to ta maminka dělá," svěřuje se lékařka.

Alzheimerova choroba Jde o neurodegenerativní onemocnění, při kterém dochází k nevratným změnám na mozku a poklesu takzvaných kognitivních funkcí myšlení, paměti, úsudku. Nemoc je nevyléčitelná, lékaři však dokážou zpomalit její průběh. Přesná příčina není známá, mezi rizikové faktory patří věk a dědičnost. Může to být ale i nadváha a špatný krevní oběh. Onemocnění postihuje hlavně starší osoby, výjimečně je ale může dostat (zejména zdědit) i mladý člověk. Choroba dostala jméno po německém lékaři Aloisi Alzheimerovi, který ji v roce 1907 jako první popsal.

„Musíme si stále opakovat, že to nedělá maminka, ale ta nemoc. A tuhle pravdu musíte s největší pokorou přijmout. Když to nepřijmete, tak se utrápíte. Z vlastní zkušenosti ale vím, jak je to těžké, ráno jsme plni dobré víry, v poledne už se musíme obrnit trpělivostí a laskavostí, odpoledne se snažíme udržet, ale stalo se, že jsem k večeru sama vybouchla," popisuje vlastní zkušenost.

Pro okolí, rodinu, je zase těžké připustit si, že se jim blízký člověk ztrácí, ačkoliv je stále s nimi.

Aby se nemoc se všemi projevy dala zvládnout, je podle ní nezbytné, aby se v rámci rodiny v péči střídali. „Myslet si, že se to dá zvládnout jedna ku jedné, tedy na jednoho nemocného jeden pečující, je nesmysl a pokud chceme chránit zbytek rodiny, je to falešné zakrývání skutečnosti. Pokud jsou v rodině dobré vztahy, musí se semknout a pečujícímu pomáhat. Třeba v tom, že ho nechají den, dva v klidu vyspat. Nemocní totiž často trpí nočním neklidem. Když nikdo nebude pečovat o pečujícího, tak může sám onemocnět nebo se zhroutit a s ním se zhroutí i zbytek rodiny, protože najednou nebude řešit jednoho, ale hned dva lidi. My jsme se třeba střídaly se sestrou, já jezdila na víkendy a ona se svěřila, že v pátek jí bylo dobře, protože věděla, že si dva dny bude moci konečně odpočinout. Ta péče je nesmírně náročná a člověk, na němž leží, musí vědět, že přijde okamžik, kdy ho někdo vystřídá, jinak to dlouhodobě není možné zvládnout," zdůrazňuje lékařka.

MUDr. Jitka Čulíková Primářka Centra doléčování a rehabilitace (CEDR) Nemocnice Jablonec. Působila také jako lékařka na chirurgii a oddělení ARO. Přední odbornice na gerontologii a paliativní péči. Stála u počátků hospicové péče v Libereckém kraji. Na téma demence a péče o nemocné přednáší.

V kraji je na šest tisíc nemocných a jen 406 lůžek. Čeká se i pět měsíců

Domov seniorů v libereckém Františkově získal od České alzheimerovské společnosti certifikát Vážka. Uděluje se zařízením s kvalitní péčí o lidi s demencí. V Libereckém kraji je jediný s tímto označením.

Podle statistik je v Libereckém kraji 11 domovů se zvláštním režimem, které mají 416 lůžek pro lidi se sníženou soběstačností zaviněnou chronickým duševním onemocněním nebo různým typem demencí včetně Alzheimerovy choroby. Demencí je v kraji postiženo odhadem asi 5 700 lidí. Pokud se rodina už nemůže o nemocného starat doma, čeká se na umístění v některém zařízení i pět měsíců.

Certifikát získala obě oddělení se zvláštním režimem a kapacitou 34 lůžek. Získaný certifikát může zařízení pomoci jejich počet rozšířit, to je však podle ředitele Jana Gabriela jen částečné řešení problémů. „Nejde ani tak o kapacitu, jako o personál. S otevřenou náručí bych vítal každého zájemce," netají se ředitel, podle kterého je základním kamenem úrazu nedostatečné ohodnocení lidí v sociálních službách. „Je to psychicky i fyzicky náročná práce. Nejde jen postarat se o základní hygienu a výživu, je to i péče o duši, pacientům se musíte věnovat i po této stránce," shrnuje ve zkratce dvanáctihodinové služby, které podle něj mohou vykonávat jen lidé, zpravidla ženy, které v této práci nacházejí naplnění. „Potřebovali bychom i muže, ale za dvanáct, třináct tisíc hrubého je těžko seženete," dodává ředitel.

Získaná certifikace je tak pro zaměstnance podle Gabriela jednou z forem odměny a společenského ocenění jejich práce.

Domov od 1. října začne poskytovat další službu. Otevře kontaktní místo pro rodiny, jejíž člen má Alzheimerovu nemoc či jiný typ demence. Tam získají příbuzní pacientů všechny potřebné informace, týkající se péče, ale dozvědí se například i to, kam by mohli svého nemocného člena rodiny umístit, když už se o něj nedokážou postarat. Od listopadu by se tu lidé také mohli otestovat, zda případné problémy s pamětí nejsou počátečními příznaky nemoci.