Liberec - Přes všechny kontroverze, které s sebou tohle obrovské těleso nese, jde hlavně o pojízdný, dobře vydělávající cirkus. Estráda v ruském, tzv. špičkovém balení. Když už zajdeme na Alexandrovce, soubor s tradicí sahající až do roku 1928, může i nezaujatý divák nabýt dojmu, že někde se prostě čas zastavil. Ale proč ne, pěvecký a taneční soubor svým způsobem nemá konkurenci. Kde by ji také měl vzít, je to anomálie, která je ale přirozenou součástí ruské kultury. A ta musí být především velká, patetická a vznešená. Pro někoho je to směšné, někdo padá pomyslně na kolena před proslulou ruskou sborovou školou a někdo mávne rukou.

Samozřejmě, že to je propaganda. U státních souborů podporovaných přímo z Kremlu to nemůže být jinak. Na druhou stranu tenhle zavedený soubor dokázal obstát i za Jelcina, kdy ho brala širší veřejnost u nás i jinde jako víceméně vtipný přežitek stínu Sovětského Svazu. Po boku proslulých Finů Leningrad Cowboys to mělo opravdu jakousi absurdní příchuť až surreálního spojení. Fungovalo to ovšem skvěle na obchodní rovině a Alexandrovci se po pár méně jistých letech stali úsměvným monstrem na peníze. Sovětský Svaz, to je přeci minulost, pojďme si užít trochu srandy. U mnoha posluchačů, zvláště v těžce ekonomicky zkoušeném Rusku, v tom samozřejmě hrála nostalgie po minulých časech.

I v Liberci se posluchač dočkal jinak všude stejné dramaturgie. Pásmo písní opěvujících hrdinné Sověty za druhé světové války, dokonale provedené tanečky a´la „šavle meče“, posmutnělé ruské lidové písně, dumky žalky, atd. Představení je zkušeně vypointované, přesně zacílené na převažující starší generaci. Tedy mezi padesáti a šedesáti lety, publikum je ale směs napříč generacemi, v podstatě rodinná zábava. To může být překvapivé pro někoho, kdo podceňuje fenomén estrády. Je to sice ultrakonzervativní typ estrády, ale u nás v Čechách zabírá hodně. Když zahrají píseň věnovanou nedávnému leteckému neštěstí, při kterém soubor přišel o několik desítek členů, působivá projekce zemřelých a procítěná píseň vojáka v uniformě funguje. Leckteré oko nezůstane suché. Úsměv nad dalšími odlehčenými tanečky může mrznout ve chvíli, když si uvědomíme, za jakých okolností se to stalo. Při letu do Sýrie na podporu ruských těžko obhajitelných aktivit na středním východě. Soubor bude vždy lakmusovým papírkem momentální politiky Ruska.

Ztotožňovat vývozní artikl Ruskem podporované kultury s politikou je nošením dříví do lesa. Dávno před tím, než prezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman otevřeně učinili obrat směrem k Rusku, tady soubor hrál. Příliš se o něm nepsalo, patřilo to ke kuriozitám devadesátých let. Dnes je to (skoro) politické téma. Přitom po revoluci byl u nás mainstream opět plný v podstatě normalizačního popu. Je to přece jenom zábava, ne? Alexandrovci tady prostě jsou a budou. Tleskající haly je všude uvítají (v Polsku tedy zrovna ne). Je jen škoda, že většina těch lidí ve sportovní hale nezná z ruských sborů nic jiného, než jen Alexandrovce. Ruský sborový zpěv zaměřený na duchovní a lidové písně je skutečný fenomén, nejen pojízdný cirkus posvěcený Kremlem.