„Ústavní soud řekl, že se naší stížností na dohodu mezi Českem a Polskem zabývat nemůže, protože jde o mezinárodní dohodu dvou států. Poslední šancí je tak pro nás Evropská komise,“ říká Milan Starec ze Sousedského spolku Uhelná. Podle něj mezistátní dohoda neřeší podstatné věci, které se bezprostředně dotknou života zdejších lidí. „Tři roky říkáme, že jde hlavně o odstranění příčiny. Tedy aby se důl směrem k hranicím dál nepřibližoval anebo nepřibližoval tolik. Teď nám sice doma voda z kohoutku ještě teče, ale tím, jak se důl přibližuje, voda ve studnách klesá, až jednou přestane téct úplně,“ vysvětluje Starec.

Podle stěžovatelů dohoda vede k porušení hned tří evropských směrnic. Jedná se o směrnici o přístupu k informacím o životním prostředí, směrnici o odpovědnosti za škody na životním prostředí a směrnici o hodnocení dopadů záměrů na životní prostředí.

„Po volbách na konci roku 2021 souhlasila nová česká vláda velmi rychle a netransparentně se slabými a nedostatečnými podmínkami smlouvy s Polskem, a vyměnila tak české životní prostředí a životy místních lidí za peníze. Negativní dopady těžby v dole Turów se však kompenzovat nedají a z českého území bohužel stále mizí voda. Smlouva kryje porušování evropského práva ze strany polské těžební společnosti PGE, která chce v Turówě těžit dalších 22 let,“ připomíná koordinátorka uhelné kampaně Nikol Krejčová z Greenpeace.

Voda klesla o osm metrů

Stížnost směrem k Evropské komisi za občanské organizace zpracovala společnost Frank Bold, která mimo jiné tvrdí, že Česká republika podpisem dohody souhlasila s nelegální těžbou. „Firma PGE od února do září 2022 těžila, aniž by měla zhodnocení dopadů těžby na životní prostředí, což je v naprostém rozporu s evropským právem. K porušení práva nicméně došlo i v několika dalších případech. Česká vláda se ale už nemohla těmto ústrkům bránit, jinak by porušila dohodu. Je to absurdní,“ uvedla Petra Kalenská, právnička Frank Bold.

Hlavní problém vidí stěžovatelé v tom, že dohoda nechrání zásoby vody v okolí dolu a nebrání jejich odtoku především z českého území. Poslední dostupné údaje podle nich naznačují, že za posledních 14 měsíců voda klesla na některých místech až o 8 metrů. Polský těžař však podle stěžovatelů nemusí svou činnost dle dohody nijak omezovat a dohoda mu nařizuje těžbu omezit až ve chvíli, kdy voda klesne o více než 8 metrů za 6 měsíců. Stejný pokles za delší časový úsek ovšem podle dohody nevadí.

„Šlo nám od začátku o ochranu zdroje vody a ne o výstavbu nových vodovodů za miliony, které se budou stavět léta. Vždyť už nyní se objevují problémy s výkupy pozemků, kudy mají vést. Peníze nejdou vůbec lidem, na které má těžba vliv. Nikdo neviděl ani halíř, například nám klesá hodnota nemovitostí a nikdo nepřišel s tím nám to vykompenzovat,“ zlobí se kvůli dalším důvodům Starec z Uhelné.

Radní Libereckého kraje pro životní prostředí Václav Židek, který se jako zástupce kraje všech jednání pravidelně účastní, stěžovatelům oponuje. „Není pravda, že by lidé neměli informace. Čtyřikrát ročně Česká geologická služba vyhodnocuje stav vody i vývoj vrtu a informace zveřejňuje, jsou přístupné na jejich webu i na webu ministerstva životního prostředí,“ upozorňuje Židek.

Podle něj dohoda dala české straně mnohé, například pravidelné zprávy o hluku a prašnosti nejen z české, ale i z polské strany, dále také přístup k polským datům z vrtu, což původně vůbec nebylo. „Mohli jsme také připomínkovat stavbu valu, který odcloní důl a zlepší prašnost, hluk, viditelnost i světelné znečištění. Původní návrh valu byl úplně jiný, ale díky tomu, že jsme mohli do projektu zasáhnout, bude mnohem větší a účinnější,“ vysvětluje Židek.

Podotýká také, že není pravdivé tvrzení o tom, že Poláci těžili v dole bez povolení. Jedna licence nebyla v té době sice platná, ale měli druhou platnou licenci, která jim to umožňovala do roku 2026. Upozorňuje i na fakt, že díky dohodě musí při rozšiřování dolů polská strana zajistit, aby voda nemizela nebo alespoň ne v takové míře, a pokud se to bude dít, musí s rozšiřováním přestat.

„Nicméně postup stěžovatelů je legitimní. Pokud se domnívají, že byli kráceni na svých právech, ať jdou se stížností k Evropské komisi,“ uzavírá krajský radní.

Reakce Ministerstva životního prostředí ČR na stížnost aktivistů
Tvrzení, že podpisem Dohody přišla ČR o možnost se bránit před Soudním dvorem EU, je zcela nepravdivé. V případě, že Polsko nebude plnit povinnosti z Dohody a bude tak docházet k poškozování životního prostředí, může se ČR obrátit na Soudní dvůr EU (tj. žalovat Polsko) přímo na základě Dohody, která stanovuje Polsku více povinností než unijní právo. Právě na základě česko-polské dohody vznikají klíčová ochranná opatření k negativních vlivů těžby na české území a české obyvatelstvo. Mezi ně patří zejména podzemní bariéra a prokázání její funkčnosti, která má zabránit odtoku podzemní vody z českého území. Dohoda říká, že pokud do 30. června 2023 nezačne stoupat hladina podzemních vod v relevantních vrtech jižně od podzemní bariéry, či alespoň nepřestane klesat hladina podzemních vod ve středním kolektoru, hranice těžební činnosti nepřekročí hranici těžby plánovanou pro rok 2023. Zatím je na hodnocení funkčnosti podzemní bariéry brzy, ovšem podle posledních zjištění České geologické služby k nárůstu podzemních hladin v monitorovacích vrtech jižně od stěny již skutečně dochází. Mezivládní dohoda je nejlepším řešením, které přináší hmatatelné benefity pro lokality postižené činností dolu Turów a pro jejich obyvatele. Její součástí je kompenzace části nákladů nezbytných například pro vybudování potřebné vodovodní infrastruktury nebo tzv. Fond malých projektů. Česká republika především získala díky dohodě možnosti, jak kontrolovat činnosti v dole Turów včetně monitoringu jejich vlivů, kterých plně využívá.
Michal Pastvinský, zmocněnec ČR pro záležitosti týkající se polského hnědouhelného dolu Turów a ředitel odboru mezinárodních vztahů MŽP