„Smysl adventu je především ve vnitřním zklidnění. Je to vlastně takový úklid duše a příprava na Mesiášovo narození,“ přiblížil Miloš Raban, katolický duchovní z Mezinárodního centra duchovní obnovy v Hejnicích.

Advent pochází z latinského slova adventus a znamená příchod. Křesťané se právě v adventu chystají na příchod Vykupitele, Ježíše Krista, tedy na jeho narození. Předvánoční doba je vybízí k zamyšlení nad kvalitou a smyslem svého života. Pro křesťany Vánoce znamenají novou naději a zároveň i vzpomínku na starozákonní proroky, kteří lidstvo na příchod Mesiáše připravovali. „Vžíváme se do atmosféry přípravy Ježíšova narození a zavádíme ji i do vlastního života,“ vysvětlila Barbora Komínková. Neodmyslitelným symbolem předvánočního času je i adventní věnec.

Ten je od nepaměti symbolem vítězství a královské důstojnosti. Lidé ho zdobí čtyřmi svíčkami, které představují čtyři adventní týdny. Ty se rozsvěcují postupně, každý týden jedna svíce navíc. Bible mluví o věnci jako o projevu úcty, radosti a vítězství. „Světlo z hořících svící vyjadřuje přicházejícího Krista, který rozptyluje temnotu a strach,“ popsal Miloš Raban.

K adventnímu období patří podle tradice i adventní písně, takzvané roráty. Jsou to vlastně sestavené biblické texty, převážně prorocké. Název roráty pochází z nejznámější latinské adventní písně ze šestnáctého století. Ta přináší ujištění o Boží věrnosti v příslibu spásy. Barva, která adventu vévodí, je fialová. V katolické tradici je barvou pokání, askeze a odříkání.

„V křesťanské tradici je advent mimo jiné i přípravou na smrt. Symbolicky to špatné v nás zemře a to dobré se narodí. Je to vlastně podobenství na narození Spasitele,“ vysvětlil Miloš Raban. Na třetí neděli adventní udělují duchovní katolické církve lidem při bohoslužbě svátost pomazání nemocným. „Je to svátost, která posiluje v nemoci i ve stáří,“ dodal.