Hokejisty čekal pátý čtvrtfinálový zápas na ledě západočeského soupeře a potřebovali stejnou podporu jako na domácím ledě. Když Tygři doma dvakrát vyhráli a srovnali stav série na 2:2, bylo jasné, že utkání v Plzni bude „o všechno“.

Odjezd byl plánovaný na čtvrt na tři, protože cesta autobusem do Plzně trvá přes dvě hodiny a nikdy nemůžete vědět, jaká bude doprava v Praze. Vždy je lepší mít časovou rezervu, neboť cesta do útrob stadionu se může občas nečekaně protáhnout.

Naštěstí se nikdo nikde nezdržel, a tak jsme vyjeli jen s nepatrným zpožděním směr Turnov, kde jsme vyzvedli i zbytek posádky. Nálada v busu byla až elektrizující. Všichni pevně věřili ve vítězství svého týmu a stylově to podpořili také zpěvem chorálů. Cesta přes Prahu byla nad očekávání plynulá a s několika zastávkami jsme přijeli ke stadionu v Plzni s policejním doprovodem, který nás převzal do svých rukou několik kilometrů před západočeskou metropolí, zhruba dvacet minut před začátkem zápasu.

„Dejte na sebe pozor. Viděli vás jít z autobusu Liberce a mohli by něco zkusit,“ řekl mi jeden z policistů, který hlídkoval u autobusu fanclubu, když jsem si oblékal žlutou vestu FOTO. Několik Plzeňáků na mě pokřikovalo, ale to bylo naštěstí vše, co dělali.

Jiná byla situace, když hostující fanoušci směřovali ke stadionu. Všechny věkové kategorie domácích fans vulgárně a nevybíravě skandovaly anti–liberecká hesla. Po celý zápas stálo u sektoru Libereckých několik členů ochranky a mnoho příslušníků policie, kteří každou chvíli odráželi pokusy plzeňských fans o infiltraci do našeho sektoru.

Během hry se fandí téměř až do úplného vyčerpání. Přineslo to však své ovoce a Tygři získali cenné vítězství na půdě soupeře. Po skončení utkání jsme museli zůstat v sektoru, dokud nebude cesta ven bezpečná. Několik fans Plzně se nás pokusilo opět atakovat, naštěstí neuspěli.