Pavel Jelínek ještě nezačal chodit do školy, když jeho rodiče rozhodli, že po Norimberských zákonech nebude v pohraničním Liberci pro Židy bezpečno, a z města se odstěhovali. „Přes stále se zhoršující situaci si spousta Židů nepřipouštěla přímé ohrožení. Jen málo lidí se včas vystěhovalo. Většina mých příbuzných tak zemřela v koncentračních táborech. Moje babička, Josefína Ledererová, byla zavražděna v Treblince. Z těch, kteří prošli koncentrákem, se vrátily pouze mé dvě tety,“ vzpomíná na události, které před 80 lety odstartovaly holokaust, místopředseda Židovské obce Liberec Pavel Jelínek.

UPRCHLÍKY NECHTĚLI

Vzpomínky na minulost ho stále pronásledují. „Čím jsem starší, tím víc. Fotografii se svou vzdálenou příbuznou Hankou Tausigovou mám u postele na nočním stolku. Vidím ji každý den,“ svěřil se. Jeho dětská kamarádka skončila v roce 1943 se svou maminkou v plynu v Osvětimi. Bylo jí osm let. Mnozí se mohli zachránit. Řada zemí však nevydávala Židům víza, nepřijímala uprchlíky…

Před druhou světovou válkou čítala židovská komunita v Liberci na tisíc čtyři sta osob. Po válce se jich z koncentračních táborů vrátilo jen 37. Pavel Jelínek je poslední žijící. Cestě do koncentráku se vyhnul na poslední chvíli. Příkaz k transportu mu přišel 27. dubna 1945, pár dnů před koncem války ale na něj nedošlo. Byrokratická mašinérie pokračovala, přestože nacistický režim už mlel z posledního.

KAMENY ZMIZELÝCH

Jména Liberečanů, kteří za války zahynuli v plynových komorách nebo před popravčími četami, bude ode dneška připomínat dalších 12 Kamenů zmizelých, takzvaných Stolpersteine. V Bendlově ulici v Liberci budou jména pětičlenné rodiny Rosenbachových, z níž holokaust přežila jediná dcera Anna, v ulici U Vody zase jména rodiny Fischlerových.

V ulici Na Ladech si z kamene lidé přečtou jméno Tily Lieberové, v Kunratické ulici jméno Alfreda Krause. Kámen v blízkosti liberecké radnice připomene osud 37letého právníka Waltera Schnüma-chera, popraveného nacisty v roce 1942. Osudy libereckých Židů připomene i pietní akt v nové synagoze, nazývané i Stavbou smíření, která je součástí krajské knihovny. Tu původní dnes už připomíná jen ohořelý svitek tóry.

Během Křišťálové noci hořela i výstavní synagoga v Jablonci v dnešní Jiráskově ulici. Kolem hořící modlitebny tančili za zpěvu nacistických písní henleinovci. Jejich ozbrojené jednotky, takzvaní ordneři, vyháněli z domovů staré a nemocné Židy a svlečené je honili po ulicích. Většina ze tří stovek židovských rodin, které významně přispěly k rozvoji města, skončila v plynových komorách.

„Z dobového zahraničního tisku se můžeme dočíst, že obchody vypadaly jak po náletu, zboží z výloh bylo násilníky rozkradeno a všemu tomu přihlíželi jinak slušní lidé, které, jak se zdálo, naprosto ovládla rasová nenávist a hysterie,“ citoval dobový tisk předseda Židovské obce v Liberci Michal Hron.

DĚJINNÉ PARADOXY

Škody, které vznikly deváté listopadové noci roku 1938, přepočtené na dnešní ceny, by dosáhly 45 miliard eur. Majitelé museli nepořádek uklidit a ještě zaplatit za způsobené škody. Pojistné za zničený majetek zabavili nacisté. „Když se Židovská obec dotazovala před několika lety nástupnické pojišťovny, bylo nám řečeno, že nároky se měly uplatnit do 20 dnů od pojistné události,“ popsal jeden z mnoha paradoxů zvrácené doby Pavel Jelínek.