"Tak jsem se zeptal. Doma měl táta schované fotky tanků v ulicích Liberce, zajímalo mě to. Ale vyfasoval jsem poznámku, že narušuji hodinu nemístnými dotazy s tím, že můžu být rád, že nedostanu třídní důtku. Taková byla společnost tři roky před Listopadem 89," vzpomíná Kolečný.
Od 21. srpna 1968 uplyne dnes 47 let. První tanky „spřátelené" armády se v Liberci objevily hodinu a půl po půlnoci. Přijížděly od Frýdlantu a Chrastavy. Kolem páté ranní už byly v ulicích stovky Liberečanů protestovaly, nechápaly. Vojenskou okupaci čekal jen málokdo. V Liberci měla tragický rozměr. Devět mrtvých, desítky zraněných. Sovětská vojska zůstala v Československu až do roku 1991. Předtím se v kraji zabydlela v Ralsku, Turnově a Mimoni. S následky jejich pobytu se tam potýkají dodnes.
Jsou události, které by v dějinách zapadnout neměly. I proto teď liberecké Knihkupectví Fryč přichází s kampaní Proti ztrátě paměti. „Jde o koláž fotografií, dobových hesel, nápisů a dalších výtvarných prvků. Výstava má za cíl připomenout nejen rok 1968, ale i současnou okupaci části Ukrajiny," říká Martin Fryč. K dispozici jsou i informační materiály a knihy, které se věnují srpnu 1968, hlavně novinka libereckého autora Luboše Příhody Nejdřív tanky, pak pendreky a čerstvě vydaná Černá kniha sovětské okupace 1968 1991.
1969 konec iluzí
Zatímco 21. srpen 1968 už se teď každoročně připomíná, události ze srpna 1969 jsou stále trochu upozaděné. Odborník na ústavní a správní právo Jiří Němec z Liberce k tomu říká: „ Na 21. srpen roku 1969 by se tím spíše nemělo zapomínat! Opět shromáždění tisíců lidí na náměstích, volání po demokratizaci veřejného života, proti cenzuře a za svobodu slova. Ale proti nim už nestály cizí nepřátelské jednotky ve vybledlých rubaškách, ale pravidelné útvary „našeho" SNB a Lidových milic! Teď tady stáli Češi proti Čechům, loni ještě možná společně hrozili pěstmi sovětským okupantům. Padaly rány obušky, do lidí byly házeny slzné granáty a strach u mnohých rychle přerůstal v nenávist. Svojí praktickou ukázkou tak začala normalizace života v socialistickém Československu. Jednota občanů ze srpna 1968 byla rozbita, společnost se velmi rychle rozdělila na ty jedině pravé pravověrné či přizpůsobení schopné, a na ty druhé. Sta tisíce lidí byly postiženy důsledky normalizace, především ztrátou zaměstnání, a nejen oni, ale i jejich rodiny a třeba v té době ještě ani nenarozené děti, které pak často nemohly studovat pro viny svých rodičů. Zajímá to však dnes ještě někoho? Možná by mělo! Srpnové události 1969 ukazují, že demokracii nemůžeme nikdy považovat za samozřejmou."
