Ochránce, rádce, ale i pomocník v nesnázi, taková je každodenní náplň strážníka městské policie.

„Prosím vás, kudy se dostanu k vlakovému nádraží?“ ptá se na ústeckém Mírovém náměstí žena středních let dvojice uniformovaných strážníků. Pohotový policista ukazuje nejbližší směr. Z náměstí je to naštěstí jen pár desítek metrů. Spolu se dvojicí strážníků se na jeden den stávám jejich kolegou, strážcem pořádku v krajské metropoli.

Ještě před tím, než jsem si oblékl uniformu městského strážníka, jsem absolvoval ranní poradu u šéfa strážníků Pavla Bakuleho s jeho zástupcem Janem Novotným a náměstkem primátora Janem Řeřichou. V kanceláři spolu s policisty dostáváme úkoly na celý den.

„Bude zapotřebí se dnes zaměřit také na Předlice. Lidé volají po nápravě. Projděte to tam,“ velí Honza Novotný.

Odpoledne se budeme věnovat centru města, kde posílíme tamní hlídky. Lidé by se měli cítit v bezpečí. Čím více uniformovaných pěších hlídek, tím lépe.

„Přešli jsme na tento formát už před lety. Je mnohem lepší, když strážníci budou šlapat na ulici, než aby jezdili po městě v autech a jen se tam mihli. Právě na to byly časté stížnosti veřejnosti. Proto jsme především přes den stáhli strážníky z aut,“ vysvětluje Honza Novotný. V jeho kanceláří krásně voní doutník i čerstvě uvařená káva. Porada končí a vydáváme se konečně do ulic krajského města.

Vypůjčená uniforma mi sekne jak ulitá. Stávám se strážníkem kadetem. Tedy strážcem pořádku bez pravomocí a musím být pod dohledem zkušeného policisty.

Pomalým krokem se procházíme kolem obchodního centra. Během hodiny máme v nohách už několik kilometrů. Sem tam kolega zahlásí naší pozici do vysílačky. Říkat ani nic nemusí. Centrum města je pod dohledem kamer. Operační středisko městských strážníků sídlící v budově magistrátu tak má střed Ústí nad Labem i jeho okolí jak na dlani.

Operační důstojníci tak mohou lépe mapovat situaci a navádět případně pěší nebo motorizované hlídky například při řešení nějakého problému. Tím byl například i mladík popíjející lahvové pivo přímo na zastávce. „Je to asi dvacetiletý kluk. Na sobě má kšiltovku a modrou mikinu,“ říká hlas z vysílačky. Jdeme se na mladého pijana podívat. Městská vyhláška totiž zakazuje popíjet alkohol na veřejně přístupných místech, zvláště pak v centru a na zastávce hromadné dopravy. Tentokrát strážníci prohřešek mladého muže řeší pokutou 100 korun a vysvětlením, že pít lahvové pivo na ulici se nesmí. Naše další kroky vedou k vlakovému nádraží. U jedné z laviček polehává bezdomovec. Strážcům dobře známá figurka.

„Je to neškodnej chlapík. Nemá kam jít. Do azylového domu nebo ubytovny by nikdy nešel. Žije na ulici a vyhovuje mu to. Sbírá starý papír. Je neškodný,“ vysvětluje kolega. Odcházíme.

Strážníci ústecké městské policie mají město rozdělené do pěti obvodů, kde mají také své služebny. Cílem je, aby každý strážník měl svůj okrsek a byl tak blíže k tamním obyvatelům i návštěvníkům Ústí nad Labem.

Uniformovaný strážce zákona tu je pro lidi. Vždy usměvavý a vstřícný. „Jsme rádci, ochránci i pomocníci v nesnázi. Uniformovaný policista si nemůže dovolit ve službě lelkovat, postávat na ulici nebo dokonce kouřit. Je vizitkou města a v případě potřeby musí umět pomoci. Nejde jen o to, aby strážce pořádku rozdával pokuty provinilcům, ale působil na ně i preventivně,“ vysvětluje poslání strážníka Jan Novotný.

Blíží se patnáctá hodina a já opouštím hlídku v centru města a přesouvám se se zástupcem ředitele MP Janem Novotným na zimní stadion. Právě tam se odehraje důležité hokejové utkání Ústeckých Lvů s rivalem z Chomutova. Očekávají se problémy a strážníci aktivují své hlídky i zálohy.

Se skupinou strážníků stojím u kotle hostů a dohlížíme na pořádek uvnitř stadionu po dobu zápasu i o přestávkách. Dav skanduje. Naštěstí ale k žádným výtržnostem nedochází. Uniformovaní strážníci nespouštějí oči z fanoušků. Kolega z preventivní skupiny vše natáčí na kameru. Vypadá to, že tentokrát nebudou muset policisté vůbec zakročovat.

Po skončení utkání musíme čekat, než stadion opustí domácí diváci. Oddělujeme je od fandů z Chomutova, co kdyby.

V okolí stadionu je i státní policie, ani ona totiž nechtěla ponechat nic náhodě a na rizikový zápas se pojistila zesíleným počtem hlídkujících policistů. Vycházíme ven před stadion, kde čekáme, než fandové nasednou do autobusu a rozjedou se domů. Ty, kteří se rozhodli jet vlakem nebo zůstat ve městě, ještě policisté raději doprovázejí po městě. I taková je práce strážců pořádku.

Je noc. Pěší hlídky naštěstí končí. Přesedám do služebního automobilu. Necítím nohy. Během dnešní služby jsme s kolegy policisty nachodili už několik kilometrů.

Motorizovaná hlídka je o větším luxusu. Projíždíme městem. Na chodníku mává mladá dívka. Zastavujeme. „Jé. Netušila jsem, že jste policajti. Máte čas? Nehodili byste mě do Neštěmic?“ Ptá se opilá slečna. „Ještě jsem nejela s policisty. Zapnete majáček?“ žadoní. Neoblomní strážníci ji ale odkazují na MHD nebo taxislužbu. Odjíždíme.

Sem tam míjíme vozidlo taxislužby, autobus nebo trolejbus. Je klid. Městská policie chce ale v autobusech MHD eliminovat silně podnapilé a agresivní cestující. Chce tak vytlačit lidi, kteří dělají v nočních spojích ústecké městské hromadné dopravy nepořádek. Pozvolna se jim to daří i díky namátkovým kontrolám spolu s revizory dopravního podniku.