„Veterináři po zhruba hodinové prohlídce konstatovali, že lidoop Jolo je v relativně dobrém zdravotním stavu, který odpovídá jeho věku, a postupně se zlepšují také jeho letité pohybové obtíže. Pro nezbytné laboratorní testy byly orangutanovi ještě odebrány i krevní vzorky,“ informoval tiskový mluvčí liberecké zoologické zahrady Ivan Langr.

Lidoopa také zkrášlili

Složitá procedura začala uspáním orangutana, po kterém následovala pečlivá zkrášlovací kůra.

„Chovatelé a veterináři Jolovi ostříhali jeden po druhém přerostlé nehty na předních i zadních končetinách a také zplstnatělou srst. Spícího orangutana pak chovatelé zvážili na speciálních mobilních váhách – aktuální hmotnost 124 kilogramy znamená, že Jolo přibral od loňského roku přesně jedno kilo,“ uvedl Ivan Langr.

Podle něj lidoop celé vyšetření, po jehož dobu veterináři bedlivě sledovali jeho základní životní funkce, v klidu prospal. Práci veterinářů přerušoval jen svým hlasitým chrápáním.

V Liberci žije již 6 let

Samec Jolo se stal obyvatelem liberecké zoologické zahrady přesně před šesti lety, kdy vyplnil mezeru po samci Oscarovi, který uhynul v roce 1999. Jolo se narodil v roce 1972 v zoologické zahradě v německém Duisburgu.

V Liberci je přitom Jolo v pořadí již čtvrtým orangutanem od roku 1996. Právě v tomto roce liberecká zoologická zahrada s chovem orangutanů začala.

Až do letoška vlastnila liberecká zahrada také orangutaní samici Wilhelmu, ta však v září náhle a nečekaně uhynula po třech měsících deponace v pražské zoologické zahradě, kde měla posílit tamní chov lidoopů.

V roce 1998 přišel v liberecké zoo ze spojení Wilhelmy a Oscara ještě Ziki. Tento dnes již devítiletý chovný samec žije od loňského roku v zoologické zahradě v portugalském Lisabonu.

Orangutani žijí v deštných pralesích na ostrovech Sumatra a Borneo, jako potrava jim slouží především mango, fíky, listy, hmyz i ptačí vejce. V přírodě se dožívají až 45 let, v zajetí až 60. Od 19. století jsou vybíjeni a jejich mláďata prodávána na černém trhu, na poklesu jejich počtu ve volné přírodě (podle odhadu jich zbývají 2 až 3 tisíce kusů) se ale podílí také ničení pralesů.