Generace „Husákových dětí“ si jeho jméno i obličej pamatuje ze školních učebnic.

Hrdina každého malého kluka, který kdysi toužil letět do vesmíru a dělat kosmonauta, je dnes europoslanec.

Jeho cesta do Liberce také nebyla zcela náhodná. Liberecká organizace KSČM zde měla svou okresní konferenci, na které nominovala Vladimíra Remka jako svého kandidáta do evropských voleb, které se uskuteční již za několik měsíců.

Vladimír Remek tak bude v roce 2009 z mandátu Podještědských obhajovat své působení v nejvyšším institutu celé jednotné Evropy.

Co pro vás tato okresní konference KSČM znamenala?

Tato konference byla pro mě velice důležitá. Přišel jsem vystavit účet, co jsem do této doby jako europoslanec udělal. Není tajemstvím, že z Libereckého kraje, konkrétně pak z Liberece vzešla moje nominace v minulých prvních volbách do Evropského parlamentu. V Liberci jsem proto na okresní konferenci hovořil o svých aktivitách.

Jak jsem se dozvěděl, tato okresní konference vás opět navrhuje do evropských voleb jako kandidáta. Je tomu tak a chcete obhajovat své místo v parlamentu EU?

Na obě otázka je jedna odpověď. Ano.

Jaké jsou vaše cíle a k čemu je vlastně Europarlement a jeho poslanci?

Na první pohled by se dalo říct, že europoslanec rozhoduje o málu. Není to však pravda. Evropský parlament stanovuje legislativu, která je následně právním rámcem pro všechny jednotlivé země sdružené v Evropské unii. Pro ilustraci konkrétního dopadu lze uvést jednoduchý poměr. Obecně se odhaduje, že šedesát procent místní legislativy zemí EU je přímo ovlivněno evropskou legislativou. Z toho většina jde přes Evropský parlament, kde je schvalována, respektive přijímána.

A jaká je pak úloha jednotlivého poslance EU?

Každý poslanec se snaží tuto legislativu ovlivňovat podle svého nejlepšího svědomí a vědomí. Samozřejmě své názory konzultuje s odborníky, institucemi, ale v neposlední řadě zde také reprezentuje některý z politických směrů, které lze zjednodušeně rozdělit na levici a pravici.

Jaký postoj je pro vás prioritní. Je to zájem České republiky nebo zájem jednotné Evropy?

Jako poslanec České republiky respektuji její zájmy a tyto se snažím prosadit, i když si to každý vysvětluje možná trochu jinak. Žijeme však v reálném světě, takže různá politická uskupení mají však mnohdy rozpor, co je pro Českou republiku dobré.

Jak jste sám zmínil, vaše první působení a možná i vaše druhé volební období na půdě Evropského parlamentu vyšlo z nominace v Libereckém kraji. Jak také jistě víte, jednou z velkých otázek kraje je možné obnovení těžby uranu v ČR. V Evropském parlamentu se často angažujete v oblasti jaderné energie a jste známý zastánce této formy zdroje. Jaký je váš postoj k obnově dobývání uranu v ČR?

Jaderná energetika zažívá dle mého soudu návrat. Před čtrnácti dny proběhlo na Slovensku mezinárodní jaderné fórum, kterého jsem se samozřejmě zúčastnil.

Dle mého názoru za léta, co lidstvo pracuje s jadernou energetikou a tuto technologicky stále rozvíjí, dospěl tento obor na vysokou technickou úroveň.

Jádro má své právo na existenci.

Z mého pohledu by Česká republika měla uvažovat o výstavbě další jaderné elektrárny, nebo alespoň dalších bloků. To neznamená, že bych byl jakkoliv proti ostatním druhům zdrojů energie, jako je solární či větrná a další, ale s přihlédnutím k přírodním podmínkám, které v republice máme.

A jaký je tady váš pohled na obnovu uranové těžby?

Uran je jeden z našich velmi cenných nerostných zdrojů. Jestli je zde šance, že je možné na území naší země dál tento vzácný nerost těžit a zapojit ho do mezinárodních obchodních vztahů ČR, tak nám to může jenom pomoct. Samozřejmě musí být zachována všechna bezpečnostní opatření, včetně ochrany životního prostředí, zdraví a života lidí. To je pochopitelně podmínkou.

Jak má ale vypadat vyrovnání státu a obcí v místech těžby? V Libereckém kraji by tímto krokem mohlo dojít k narušení oblastí, které se již mnoho let pokoušejí vrátit do hlavního proudu cestovního ruchu?

První starostí vlády ČR musí být, aby dopady obnovení těžby pro obce byly naprosto minimální. Ba naopak obce v určitém územním rozsahu musí jasně cítit, že tímto získávají velkou výhodu.

Je to pro každý konkrétní případ různé a nelze to jednoznačně proto paušalizovat, ale takové kompenzace musí existovat. Vzhledem k tomu, že cena jaderné energie při započítání absolutně všech nákladů je vysoce rentabilní a stejně tak i cena uranu, tak tyto vzniklé vícenáklady jsou jistě finančně lehce vyrovnatelné.

Dalším tématem EU, kde aktivně vystupujete, je projekt Galileo. Co to je, k čemu to je a kolik to stojí?

Tak na konec je to nejlepší otázka. Takříkajíc těsně před cílem nám z projektu Galileo odstoupil soukromý sektor. Takže je to velice živé téma. Souhrnná cena projektu je přibližně tři miliardy euro. Za tuto cenu získá Evropa nezávislost na americkém vojenském systému GPS, který mohou Američané kdykoliv omezit či vypnout tak, jako se to stalo například ve válce v Iráku. Je to strategický satelitní evropský systém, který má své uplatnění nejen v navigaci, ale známe ho i z automobilů, řídí také například letadla, bezpečnostní složky, je podstatný pro jednotlivé vlády zemí a mnoho dalšího. To jsou jen některé jeho aspekty, které zakládají důvod proto, aby měla Evropa Galilea ve své vlastní správě. Evropa tím bude Americe rovnocenným hráčem, který není vydán na milost či nemilost.

Bude Galileo hlídat vězně? Co na to říká USA? Kdo a kdy může vypnout či rozostřit systém Galileo?

Satelitní systém Galileo

Kdy se očekáváte spuštění projektu Galileo?

Mělo by to být již příští rok, kdy bude projekt Galileo naplno nastartovaný. Je to strategický projekt z veřejných peněz, takže se musí připravit ještě hodně věcí. Čeká nás například zadání zakázek na výrobu odpovídajících satelitů, které mají být vyvedeny na oběžnou dráhu země, samozřejmě k tomu bude potřeba zajistit paralelně příslušná pozemní zařízení.

Co to přináší Evropě?

Evropa tímto projektem drží krok s ostatním světem. Pokud nás například nepředběhne Čína, tak se Evropa dostává na špici v tomto sektoru. Pro mě osobně je to také důležité, protože startovací rok projektu je zároveň výročním rokem, kdy uplyne třicet let od doby, kdy jsem byl já ve vesmíru. Vzpomínám, jak jsem před třiceti lety vysvětloval, k čemu je dobrá kosmonautika. Tehdy jsem říkal, že za pár let budou díky kosmonautice navigační systémy v autě, lidé si budou moc plánovat svoji cestu „nacvakáním“ tlačítka, velké přepravní firmy budou mít v reálném čase přehled o vagónech či kamionech s jejich zbožím, které se pohybuje po celém světě. Ta doba je právě díky kosmonautice již dávno tady.

Projekt Galileo, respektive jeho cena, by se měla pohybovat okolo třech miliard euro. Je tomu tak?

Evropa již investovala více jak miliardu euro. Uvedení do provozu by mělo stát další přibližně dvě miliardy a několik set tisíc roznesených do několika let, takže celkové náklady se mají pohybovat zhruba někde okolo částky necelých tří a půl miliard euro.

Jak byste projekt Galileo popsal?

Je to třicet satelitů, které obíhají na specifických drahách. Tak, aby mohly minimálně vždycky tři družice dávat signál pro jakékoliv místo na Zemi. Na Zemi je pak zařízení, které s tímto signálem dále pracuje a podle zpracovaných dat udává například přesnou lokalizaci.

Jak moc je tato lokalizace přesná?

Určení místa by mělo dosahovat odchylky maximálně řádově do desítek centimetrů. Samozřejmě záleží na tom, jakou úroveň signálu přijímáte. Celý tento systém je sice umístěn na oběžných drahách země, ale je k němu dále komplexní pozemní systém, na který se následně napojují zájemci - od jednotlivých osob, přes podnikatelské subjekty až po veřejné instituce.

Čím se Galileo liší od GPS?

GPS je americký vojenský systém. Evropský systém Galileo je poprvé v historii plánován jako systém garantované civilní služby. To znamená, že neexistuje, aby se nějaké ministerstvo obrany rozhodlo, že tento systém pro nějakou lokalizaci či celek vypne.

Proč by měli občané EU tento systém podporovat?

Většina lidí přichází s podobným systémem GPS do styku například v autě, nebo při podobném běžném zpracování těchto dat. To je spíš jen taková ozdoba onoho celého systému.

Systém dává velké možnosti do oblastí, které jsou prvotně naprosto nečekané. Zavádí garanci pro veškeré dopravní systémy - námořní, letecké a přes říční nebo železniční dopravu. Má také využití při monitoringu ohrožených druhů zvířat, slouží ale také managementu v krizových situacích. Lidé s různým zdravotním postižením, které je potřeba v případě nouze lokalizovat, nebo trestanci či lidé, kteří si odpykávají trest, nebo kteří jsou mimo vězeňské areály na vycházce. To vše jsou samozřejmě jen dílčí možnosti z tisíců variant využití systému.

Je to šance pro Evropu. Udrží-li se na špici v tomto oboru, tak to s sebou táhne i další obory.

Spojené státy v případě svých válek systém GPS již několikrát omezily. Jak je na tom Evropa? Existuje nějaký mechanismus, kdo a kdy může rozhodnout o rozostření signálu družic či jeho vypnutí pro určitou lokalitu či jako celku?

Spojené státy systém GPS dokumentovaly, že v případě ozbrojených konfliktů svůj systém skutečně pro danou lokalitu skutečně rozostřily, což může znamenat zcela fatální následky. Evropská unie buduje civilní systém garantované služby a já nechci předjímat na jakém základě by Evropa uvažovala o stejném postupu rozostření či vypnutí systému Galileo pro některou oblast. Samozřejmě EU má své vlastní mechanismy, kterými lze dosáhnout vypnutí systému Galileo, ale to je skutečně extrémní situace.

Jaký byl postoj Spojených států, když Evropa začala pracovat na vývoji systému Galileo?

Skutečně ze začátku byla cítit jistá nevraživost ze strany Ameriky a probíhala složitá jednání. Padaly otázky, proč chceme budovat Galileo, když můžeme využívat GPS. Dlouhodobě se však ozývají hlasy, že Evropa je natolik silný hráč ve světě, že je také důležité, aby v takto strategické věci nebyla odkázána na někoho jiného. Jen pro připomínku, oba systémy budou kompatibilní, tj. běžný uživatel vystačí s jedním zařízením, které bude schopno přijímat informaci jak od Galilea, tak od GPS.

 

Začátkem ledna plánujeme ON-LINE rozhovor

s Vladimírem Remkem.

Přesný termín budeme avízovat v Libereckém Deníku