Neslavnější automobilku založili průmyslník von Liebieg s partnery Willi nebo Alfréd Ginzkeym a Oskarem von Klingerem ml. v roce 1907 a 2. listopadu téhož roku spatřil světlo světa první osobní RAF, což znamená Reichenberger Automobil Fabrik.

Minimercedes se vyráběl v Liberci

Jak uvedl organizátor oslav výročí RAF Svatopluk Holata, RAF však nebyla první liberecká značka automobilů. „První dopravní prostředky v Liberce vyráběl Christian Linser. Zprvu vyráběl požární stříkačky, na začátku dvacátého století motocykly Zeus a roku 1906 první automobil kategorie Voituretta,“ poznamenal Holata. „Mělo třírychlostní převodovku a pohon kol zadní nápravy mohl být buď kloubovým hřídelem, nebo řetězový, podle požadavku zákazníka. Pro určitou tvarovou podobnost s tehdy již z provozu známých velkých automobilů Mercedes od firmy Daimler, byl někdy nazýván také Minimercedes,“ řekl.

RAF vznikl rok po Linserovi

Koncem roku 1907 však Linser od výroby automobilů upustil a přenechal technickou dokumentaci i rozpracované díly nově založené firmě RAF – Reichenberger Automobil Fabrik. Spolupráce pokračovala. První vůz nové značky vyjel z Linserovy továrny v Barvířské ulici číslo 18, kde výroba RAF pokračovala ještě po celý rok 1908. Téhož roku byly dokončeny nové tovární budovy v Liberci Růžodole I., kam přešla produkce typu 24/30. Následovalo rozšíření výroby o nové typy vozů.

Liberecká továrna automobilů, spol. s r.o. měla k dispozici velký kapitál a plně jej také využívala. Již na autosalonu v Praze roku 1908 se uvedla čtyřválcem objemu 4500 ccm o výkonu 30 koní se čtyřrychlostní převodovkou a údajně i s brzdami na všech kolech. Následoval menší typ o výkonu 10 koní, ale především typ H 10 s objemem motoru 5 300 ccm o výkonu 45 koní.

„Už od samých počátků byla výroba orientovaná na vozy vyšší a luxusnější kategorie. Továrna dodávala často jen samotné podvozky, na které pak stavěly individuální karoserie specializované firmy, mezi kterými vynikala především karosárna Petera a synové z Vrchlabí,“ upřesnil Svatopluk Holata

Dodávaly se karoserie typu dvou až osmimístné sportovní a turistické, landaulety, limuzíny šoférské – přepážkové, limuzíny s vnitřním řízením a phaetony. V roce 1911 se nabízely typové řady 14/18, 24/28 a 40/45 HP. Následovaly typy 25/30 a 30/35. V této době byly prospekty vydávány již společně s firmou Laurin a Klement. Výroba se rozšířila o lehké užitkové automobily s nosností 1000 – 1500 kg, speciální například sanitky, hasičské, komunální vozy, nákladní automobily s nosností 4 - 6 t a autobusy pro 8 – 26 osob na všech typech podvozků. „Rok 1916 znamenal konec výroby automobilů v Liberci,“ sdělil Svatopluk Holata.

RAF byl svou kvalitou srovnatelný s Mercedesem či Panhard-Levassor

Zvláště výjimečná událost se stala, když roku 1912 na podnět konstruktéra J. Lavioletta, zaměstnaného u RAF, byla uzavřena licenční dohoda s automobilkou Daimler Co. Ltd. v Coventry na výrobu technologicky velmi náročných šoupátkových motorů Knight. U tohoto systému čtyřdobého pístového motoru není řízena doba sání a výfuku ventily, nýbrž plášťovými šoupátky. Tato licence bývala svěřena pouze jediné firmě v každém státě, ve Francii to byla Panhard-Levassor, v Německu Mercedes, v Belgii Minerva a byla to nesporně otázka prestiže i projevu uznání vyspělé výrobní úrovně těchto továren. (sku)

 

I císař měl RAF

Značka automobilů z Liberce si našla cestu mezi nejznámější osobnosti a instituce Rakouska–Uherska i jeho sousedů. Snad nejvýznamnější osobou bylo jeho veličenstvo císař a král František Josef I. Na dobové fotografii pořízené před novou továrnou RAF je Leopold Salvator. (

100 let RAF –
Liberecká továrna automobilů

Významnou českou automobilovou značku RAF založili roku 1907 baron Theodor von Liebeig, Oskar Klinger a jeden ze sourozenců Ginzkey. Odborníci se však nemohou shodnout, jestli to byl Willi nebo Alfréd. Výsledkem byla značka, uznávaná v celé Evropě. Na obrázku vpravo je titulní strana dobového propagačního materiálu z roku 1913, vydaná firmou Laurin & Klement.

 

Foto: Archiv NTM


PROSPEKT. Od prvopočátku vydávali výrobci propagační materiály.
Foto: Národní technické muzeum