„Přesunout dětské čtenáře do posledního patra bylo velmi špatně. Jedna třetina knih se musela vrátit do skladu, došlo k zúžení jen na dětské čtenáře a literatura pro mládež byla odstraněna. Ztratila se tak čtenářská návaznost, protože přechod, kdy se čtenář stával dospělým, zmizel. Je totiž těžké určit, kdy dospívající čtenář sáhne ještě po dětské knize a kdy po náročnějším čtení,“ vysvětlila ředitelka knihovny Dagmar Helšusová.

Současná ředitelka pak má výhrady i k samotnému prostoru, kam byli dětští čtenáři umístěni. Podle ní rozestavení volného výběru nevyhovovalo světelně a oproti třetí palubě je prostor nedostatečný a stísněný.

Jakmile se oddělení pro děti a mládež přesune zpět do hlavní části, bude odhlučněn samostatný prostor pro práci s dětmi, aby děti nerušily ostatní čtenáře. Ke stěhování by mělo dojít o jarních prázdninách, nejpozději v létě.

Právě kvůli hluku byly děti z otevřeného patra nad vědeckou knihovnou vymístěny.

„Myslím si, že pro děti je poslední patro ideálním prostředím. Vycházeli jsme z vlastní zkušenosti. V otevřeném prostoru jsme je museli neustále ukázňovat a nedávali jsme prostor jejich projevům,“ popisoval pozadí svého rozhodnutí bývalý ředitel knihovny Pavel Harvánek. „V podstatě všichni toto řešení přivítali a chválili,“ podotknul Harvánek.

Koncepce bývalého i současného vedení se neshoduje téměř v ničem. Obdobně je na tom i hodnocení současných poměrů v dětském oddělení. Zatímco bývalý ředitel knihovny tvrdí, že v současnosti vyčleněný prostor pro děti je co do rozlohy téměř totožný s takzvanou třetí palubou a světla je zde dostatek, současná ředitelka zcela nesouhlasí.

Ta samá situace nastává i v případě hodnocení čtenářského zájmu. Podle Harvánka po přestěhování oddělení místo tehdejšího hudebního kabinetu dětí v knihovně přibylo, podle Helšusové naopak podstatně ubylo.

Názory spíše loajální k dětem zaznívají z čtenářské obce. „Děti mi tu nevadí, občas pobíhaly po schodišti, ale myslel jsem, že to bude horší,“ vzpomněl na staré uspořádání knihovny její návštěvník Tomáš Michálek. „Pamatuju se na hloučky dětí, které tu poletovaly, občas se na ně muselo houknout. Rušily, ale to i pípání mobilů dospělých,“ tvrdil Jaroslav Janeček. Sami mladí čtenáři si knihovnu v třetím patře již nepamatují.