O čem je vaše nová kniha?
Je to kronika dvou let života, mého osobního, mých kamarádů, mých fantazií a jejich fantazií, událostí v Liberci, v kraji i ve světě.

Takže tato kniha je regionálně pojatá?

Určitě. Žiji v Liberci a tím pádem je v mé knize regionální stopa hluboká.

Jak jste Bublaninu upekl?

Vznikala úplně jinak než první dvě. Vlastně jsem ji ani nepsal jako knížku. Na podzim 2004 se narodil kluk, měl jsem hodně práce v zaměstnání i doma, ale měl jsem i hodně zážitků, a tak jsi řekl, že si každý den sednu k počítači a napíšu deset až patnáct řádků. Kupodivu se ukázalo, že každý den člověka potká něco zajímavého. Potom jsem to dal číst pár známým lidem, kterým se mišmaš z hlavy Luboše Bubly líbil a přemluvili mě, abych z toho zkusil udělat knížku.

Dnes lidé již moc nečtou, jak moc složité je vydat knihu?

Mám štěstí, že jsem potkal odvážnou paní nakladatelku Koudelkovou. Věří mě a do riskantního obchodu se mnou šla již po druhé.

Bubla Bubla Bublanina, to je poněkud nestandardní název pro knížku. Zřejmě to má být jméno, kdo je tedy onen či ona Bublanina?

Bubla je hrdina knížky, muž ve vrcholném středním věku a bublanina je taková jeho nástěnka, na kterou každý den dává vzkazy lidem a informace o sobě.

Poznají se vaší knize nějaké konkrétní osoby nebo se jedná o fikci?

Někteří lidé se poznají určitě. Některé lidi v knize jmenuji a někteří se poznají, ač se v mé knize jmenují jinak, někdy je to fikce.

O Liberci byl v nedávné době uveden do kin film a vyšly již také tři romány z pera Jana Šebelky. Do jakého žánru nebo kategorie spadá Bublanina?

Je to knížka převážně nevážná. Vážného psaní mám za dvaadvacet let v novinách někdy až nad hlavu.

Které lidi ze světa i z Liberce ve vaší knize najdeme?

Vedle souseda Vlka, sousedky Břízové nebo kolegyně Karolínky se tam se tam objevují íránský prezident, Karel Gott, Přemysl Sobotka nebo hokejista veterán, můj miláček Saša Malcev.

Komu je vaše nová kniha určená?

Lidem, kteří se rádi smějí.

Spisovatel v dnešní době, to asi není věc, kterou by dělal člověk pro peníze. Co vás jako spisovatele motivuje a z čeho máte následně největší radost?

Jsem rád, když občas potkám nějakého známého a řekne mi, že se při čtení Bublaniny smál tak, až mu málem prasklo břicho. Jednoduše řečeno, chtěl bych lidem dělat psaním radost. Upřímně řečeno, považuji se zatím víc za jakéhosi kronikáře, než za spisovatele.

Je vaším cílem být populární a toužíte na ulicích dávat autogramy?

Věřím, že nikdy nebudu tak úspěšný, aby mě takováhle katastrofa postihla. Jako novinář musím bohužel zasahovat lidem do soukromí, a tak si velmi vážím toho vlastního.

Píšete již nějakou další knížku?

V hlavě mám čtvrtou kroniku. Bude o vojně v Janovicích nad Úhlavou a o tom, jak se i tam z docela slušných lidí stávali docela slušné svině. Ale i při tom jsme si užili docela slušnou legraci.