Můj osobní postoj je takový, že mi je to v celku jedno. Jen jsem hluboce přesvědčen, že dlouhodobé působení cizích vojáků na území České republiky je pro národ český poněkud citlivá záležitost.

Jsem proto také hluboce přesvědčen, že tento akt, spíše symbolický nežli vojenský, by měl národ povolit v obecném referendu a vláda naší země nechť občanovi seriózně předloží fakta, co tímto získáme a také ztrácíme.

To jsem očekával od veřejné diskuze a předně pak od reprezentantů vlády, respektive vládního záměru umožnit Američanům to, co po Česku žádají.

Byl jsem však poněkud překvapen, když z úst generála armády zaznělo ujištění, že podle expertů se do deseti let zlý terorista zmocní např. jaderné zbraně a jen onen radar dokáže zabránit zániku naší neteroristické Evropy.

Nevím proč, ale velice mi to připomíná aplikace strategie strachu, o které často hovoří můj oblíbenec, americký dokumentarista a nesmlouvavý kritik strohé reality Michel Moore. Stručně: Pokud započítáte nejsoucí riziko do procesu zvažování faktů, ztrácíte možnost svobodné volby.