Na čelních pozicích toho, co nesmím jíst, pak hrdě trůnní smažený sýr v housce s tatarkou. A hygienici mají recht, je to prostě geniální kombinace.
Bůh snad vymyslel smažený sýr v housce s tatarkou ještě před Evou. Avšak i tento výraz si žádá své vysvětlení, protože kdejaký stánkař má k němu značně neuctivý výklad.
Kde jsou časy stánku z boku Tesca, hned vedle stánku se zeleninou. Radost vzpomenout. Ani doposud fungující stánek před Tescem není k zahození. Ano, tam lze hledat inspiraci. Propečený, táhlý, v náručí tatarky.
Světe div se, ale i stánek Na Rybníčku se již poposunul od dob, kdy přezíravý muž s nohou na stole v mikrovlnné troubě poohřál cosi, co mělo školení o sýru, a obložil cibulí v důchodu.
Jaké však bylo mé zklamání, když jsem objevil stánek vedle bazénu na parkovišti. Obsluha vynikající. U toho to končí. To, co se v housce nacházelo, bylo pohanou toho, co mi je nadevše svaté.
Zprvu mě poněkud zaskočila vroucí zelenina. I přes bublající okurku a něco dalšího, co mé chuťové buňky nedokázaly přesně identifikovat jsem stále pln naděje očekával konejšící chuť smaženého sýra.
Charakteristickou chuť fritézového oleje o osmažené strouhanky jsem také jazykem zaměřil, k mému zklamání jsem však vášeň v podobě sýrové extáze nezaznamenal.
Jal jsem se proto prozkoumat onen předmět, jehož část jsem již polkl, pohledem. Bylo to neuvěřitelné. V klasickém českém trojobalu lze zakamuflovat i sýr plátkový.
A to je prosím příklad špatného výkladu slov smažený sýr.
