A voda nebyla sama, kdo zmizel z očí Liberečanů. Známá koule, která svou ležérní pózou přitahovala pohledy lidí, jež procházeli okolo hotelu Zlatý Lev, vzala také do zaječích. Bezesporu nasnadě je myšlenka, že se odvalila z kopce kamsi do dolního centra a snad zapadla v hluboké jámě, kde jednou bude plechová továrna na tesco-miliony, leč není tomu tak. Zmizela do koulovny, což je opravna na koule, kde shladí její uhnilé části.
Smutný Liberečan, jenž prahnul po vodě a ani nemohl svlažit svůj zrak pohledem na symetricky laděné umění snad zadoufal, že se ukojí pohledem na pěkně zpracovaný kus komerčního sdělení, jenž ční nad tunelem pod autobusovým nádražím. I zde zasáhla neviditelná ruka nicoty, co vše bere. Úředníci kraje zjistili, že jiní úředníci poněkud pochybili, když pyšný BigBoard povolovali. Povolení je zrušené a pýcha BigBoardu evidentně předcházela jeho pád, jenž přichází v zápětí.
Po tolika zklamání by to chtělo nějaký relax. Co třeba se podívat na letiště? Jenže, adresa toho, jenž měl letiště přetvořit na místo přistávání manažerů, se nachází doslova a do písmene v meteorologické budce. Ač úředníci města činili co mohli, toho, jenž nám měl letiště zkrášlit nenalezli. Jen doufám, že se brzy najde někdo nový, kdo letiště podpoří. V městském záměru to prý není a já popravdě řečeno rozšiřování průmyslové zóny moc nefandím.
Snad závěrem sluší se podotknout něco konstruktivního, řekl bych až budovatelského. Hledal jsem proto v událostech, které provázely náš kraj pod Ještědem a nalezl jsem na místě nejvyšším a to samotném krajském úřadu. Ano na kraji skutečně vzniklo něco nového a jak mnozí čtenáři předpokládají, oním budovatelským počinem je nový odbor, jenž se honosně zve regionálního rozvoje a evropských projektů. Tak snad jen zbývá přát hodně zdraví a schopných ministrů ve vládě, kteří dokážou do České republiky dostat nějaké evropské peníze. Bez nich se na tomto odboru budou cítit tak trochu na suchu.
