„Vojtěch Ron vždy působil na jevišti jako velká osobnost s neopakovatelným charisma. Navíc jsem jej obdivoval také pro jeho životní filozofii, díky které neztrácel ani v nejtěžších chvílích energii a optimismus,“ řekl František Dáňa.

Významný liberecký herec a neúnavný badatel zabývající se dějinami divadelnictví měl blížící se životní jubileum oslavit na prknech Malého divadla. Večer věnovaný Vojtěchu Ronovi, který byl naplánován na neděli 4. listopadu, se tak zároveň stane rozlučkou s tímto hercem.

„Pan Ron se měl společně s Milenou Šajdkovou představit během scénického čtení slavné hry Afterplay od Briana Friela,“ uvedl František Dáňa.

Vojtěch Ron se narodil 26. listopadu 1930 v Turnově a po válce nastoupil do zdejší klenotnické školy. Tu však, jak sám říkával, dokončil jen pod podmínkou, že se řemeslu nebude již dále věnovat. Nebylo ani třeba. V roce 1949 byl totiž přijat na Akademii múzických umění a po úspěšném absolvování studií nastoupil do Městského divadla v Mladé Boleslavi, kde vydržel sedm let.

Na začátku let šedesátých přijal nabídku z libereckého Divadla F. X. Šaldy. Snad ani sám herec v té době netušil, že na prknech libereckého divadla stráví úspěšných třicet let.

„Šaldovo divadlo jsem znal od mládí a naplněn velkou ctí jsem cítil, že jdu skoro do mateřské scény,“ prozradil v nedávném rozhovoru Vojtěch Ron. Díky účinkování v Divadle F. X. Šaldy si jej většina diváků pamatuje ze slavných inscenací Strýček Váňa, Amadeus, Smrt Hypodamie, Ze života hmyzu či Hamleta. Na televizní obrazovce ztvárnil roli mlynáře v pohádce Boženy Němcové Babička. „Všechny role mi ukázaly, že svět a lidská psýcha je mnohem bohatší, než si myslíme,“ dodal herec.

Na začátku devadesátých let opustil divadlo a čtyři roky pracoval jako strážný v rozhlase, aby sám sebe připravil na postupný odchod z divadla. Poté se ještě na jeden rok zabydlel v Naivním divadle v Liberci.

Od té doby už jen naplno propadl své velké vášni. Již od mládí totiž fascinovala Vojtěcha Rona divadelní historie. „Zájem o ni mě chytl už někdy v patnácti letech. Od té doby jsem objezdil snad všechny archivy vkraji. Vlastně celých těch čtyřicet let, během kterých mě naplňovalo divadlo, jsem věnoval svůj čas shromaždováním faktů,“ dodal Vojtěch Ron.

Během osmdesátých a na počátku devadesátých let vydal herec svou první práci o vrchlabských pašijích, či rozsáhlou a velmi ceněnou studii zaměřenou na počátky divadla v našem kraji. Pro Národní divadlo dokonce zpracoval text pašijových her uvedených v roce 1998.

Jeho rozsáhlá badatelská práce nezůstala bez povšimnutí. Na počátku nového století ocenila Vojtěcha Rona za přínos českému divadelnictví medailí i Vědecká rada Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

V roce 1999 však postihly herce vážné zdravotní problémy, jež vyústily v amputaci obou končetin. I přes vážné komplikace a smrt manželky je Vojtěch Ron dokázal překonat a až do své smrti byl vitálním člověkem svelkou zásobou energie. Což dokazoval tím, že se i nadále věnoval svému bádání a navíc byl častým hostem různých charitativních a kulturních akcí.