V 10.00 začne akce u Památníku obětem komunismu v Jablonecké ulici za účasti primátora Tibota Batthyányho, Přemysla Sobotky a rektora Zdeňka Kůse. Poté se vydá Pietní pochod proti zapomínání kolem Zlatého lva, Moskevskou ulicí k Soukennému náměstí k tramvajové zastávce Rybníček v Tatranské ulici. Tam v 11.00 hodin dojde k slavnostnímu odhalení tramvajové zastávky s novým názvem „Rybníček – René Matoušek a další liberečtí signatáři Charty 77".

Slavnostního aktu se účastní kardinál Dominik Duka, který byl před rokem 1989 zavřený ve stejné věznici, jako liberecký chartista Matoušek. Vzpomínkové akce se dále účastní zástupci obou komor Parlamentu ČR, církevní představitelé, vojenští hodnostáři a mnoho dalších. Účast přislíbilo také 13 signatářů Charty 77 nebo jejich pozůstalí.

Rota Nazdar uctí armádního generála Aloise Lišku

V sobotu 21. listopadu pořádají klub vojenské historie Rota Nazdar, obec Malá Skála, Československá obec legionářská a Ministerstvo obrany ČR pietní vzpomínku na armádního generála Aloise Lišku u obelisku před jeho rodným domem č.p. 332 na Záborčí u Malé Skály.
Záštitu nad vzpomínkovou akcí, která se koná u příležitosti 120. výročí jeho narození, převzal hejtman Libereckého kraje Martin Půta.
Od 10 do 16.00 hodin budou na výstavce Roty Nazdar 
k shlédnutí osobní, pamětní předměty a fotografie. Pietní akt začne ve 14 hodin.

Hrdina od Dunkerque

Za 2. světové války velel Alois Liška dělostřelectvu 
v rámci 1. čs. smíšené brigády a posléze celé Čs. samostatné brigádě. Mezi jeho velké akce patřilo obléhání Dunkerque 
v roce 1944.

Po válce v roce 1946 byl povýšen do hodnosti armádního generála. Po únoru 1948 byl perzekvován komunistickým režimem stejně jako většina mužů sloužících na západní frontě. Tentýž rok 1948 opouští rodinu i vlast potřetí a odjíždí do Londýna. 

17. listopad - nejen státní svátek!

Je to už neuvěřitelných 26 let od listopadu l989. Celá jedna nová generace už žije v podmínkách velmi odlišných od stavu před rokem 1989. Máme tady zase výročí otevřeného vystoupení studentů, divadelníků a posléze i naprosté většiny obyvatel tehdy ještě ČSSR proti totalitní moci jedné jediné "Jakešovy" v té době již krachující politické strany, za pluralitní demokracii a vypsání skutečně svobodných voleb.

Máme za sebou těch svobodných a demokratických parlamentních a dalších voleb už spoustu a považujeme to již za něco úplně normálního. Díky tomu všemu máme nyní již položeny pevné a nezpochybnitelné pilíře demokratického systému vládnutí spočívajícího na parlamentní demokracii a rozdělení moci na její zákonodárnou, výkonnou a soudní složku. O tom právě je demokracie. Ve volbách rozhodují občané - voliči! Jednou tak, podruhé třeba jinak. Pokud se však vše vždy pohybuje v rámci daném Ústavou ČR, právě s pojistkou oněch dalších demokratických a svobodných voleb, je to právě to, o čem většina z nás před listopadem l989 v době ústavně a hlavně fakticky dané vedoucí role KSČ jenom snila. Važme si proto nynější samozřejmosti pluralitní demokracie a svobodných voleb, ať je nám jejich výsledky líbí někdy více a někdy třeba méně. Pamatujete ještě, jak se "volilo" před rokem 1989? Máme občany v městech a obcích demokraticky volenou samosprávu a starostové mají většinou patřičnou autoritu a politickou sílu i ve vztahu k centrálním úřadům. Už patnáctiletá zkušenost s existencí krajských samospráv jenom posílila onen samosprávný regionální prvek v našem politickém systému a hejtmani jsou teď už velmi významným partnerem k jednání vůči vládě v Praze. Je jenom dobře, když se co nejvíce věcí rozhoduje v regionu, na obci, na kraji.

Máme široké, ale v posledních letech velmi se profilující a měnící se spektrum politických stran, kde se mohou občané svobodně sdružovat a spoluvytvářet tak onen pluralitní politický systém. Že těch "straníků" u nás (vyjma KSČM) stále moc není, není chyba systému, který je právě na vzájemné konkurenci politických stran založen, ale spíše politických stran jako takových, které někdy od členství svým chováním spíše odrazují, jako by možná ani o nové členy svým způsobem ani nestály … Ať se nám to líbí nebo ne, na politických stranách a hnutích (včetně těch regionálních) a jejich vzájemné soutěži je ústavně demokratický systém vládnutí založen.

Ekonomická a následně i politická situace v ČR se změnila a dále mění. Ten kdo čekal, že po listopadu 1989 budeme do pár let na úrovni Německa, byl … snílek! Ale v Evropě není jenom ekonomicky silné Německo, ale také země typu Portugalska (kterým se už nyní docela můžeme rovnat. Nejsme a nikdy nebudeme středem světa, a jeho problémy se nás vždy budou velmi dotýkat, o čemž nás přesvědčuje třeba současná uprchlická krize, ač se nás zatím? přímo zásadně moc nedotýká. Jde vždy spíše o to, abychom si jejich četnost zbytečně sami nezvyšovali. A není to jenom o často předražených státních zakázkách, ale o hospodaření s veřejnými prostředky celkově. Copak je pro politiky tak složité vnímat veřejné finance a hospodařit s nimi stejně odpovědně jako s těmi svými vlastními? Podle mě půjde v poctivé politice vždy o věc zdánlivě jednoduchou a samozřejmou: nelhat, nemlžit a říkat pravdu, i když bude pro občany leckdy nepříjemná. Není na světě člověk ten, aby se (a v politice především!) zavděčil lidem všem, ale i věci nepříjemné přijmou občané lépe tehdy, když se jim včas a otevřeně sdělí a předloží se jim reálný postup při jejich napravování. Taky se vám však zdá, že něco napravujeme či reformujeme skoro pořád, třeba v oblasti veřejné správy. Reforma, příprava na reformu, nebo aspoň příprava na přípravu reformy … stále dokola!

Každý politik navenek musí vždy oplývat značnou sebejistotou, ale uvnitř by se měl potýkat i s mnoha pochybnostmi. Pakliže má jenom tu svoji sebejistotu, je to podle mě moc špatný politik! Na druhou stranu si asi musíme zvyknout, že být politikem je prostě profese, doba polistopadových změn a nadšení z nově se objevivších z gruntu nových politiků je pryč. Kéž by to časem byla profese obecně vážená! Ale nelze všechny politiky házet do jedno pytle, stejně tak jako jsou dobří a horší lékaři nebo právníci či učitelé …

Je toho prostě kolem nás hodně, co se od listopadu l989 a pak naším vstupem do EU 1. května 2004 v našem životě změnilo, mění a třeba ještě časem postupně měnit bude, jako možná EU samotná. Některé principy fungování EU by jistou změnu potřebovaly. Naše vlastní problémy však žádná EU za nás určitě nevyřeší!. Většinu toho pozitivního již bereme jako úplnou samozřejmost. To negativní (nedokonalé zákony, obtížné vymáhání práva, korupce, hašteření politiků už zdaleka nejen v předvolebním období atd.) není v systému samotném. Nic lepšího než parlamentní demokracii zatím nikdo nevymyslel! Negativa lze nacházet spíše v jeho naplňování reálným jednáním jednotlivých odpovědných osob, především politiků. Berme proto letošní již 26. výročí listopadových událostí roku 1989 (a nezapomeňme přitom i na rok 1939 a hrdinství tehdejších studentů!) i jako další impuls k nikdy nekončící diskuzi o lepším a výkonnějšímu fungování demokratického vládního systému. Bez listopadu 1989 by však těchto ještě zdaleka ne ideálně fungujících institutů asi vůbec nebylo!

Jiří Němec, Autor vyučuje ústavní a správní právo na VŠ