„Po Vietnamu se mi stýská. Pokud by se tam naskytla práce, nebránila bych se jí. Je to tam bezpečné, pro rodinný život jako stvořené,“ uvedla odbornice na problematiku rozvojových zemí. Na rozdí od Čech, potažmo Liberce, jsou zde lidé podle ní přívětivější a pohostinní. „Při každé návštěvě musíte vypít čaj, pokud se jedná o vážnější známost, nabízejí rýžovou kořalku,“ popsala Tereza Žohová.
Co se týče životního stylu, mnoho věcí ji při příletu do Vietnamu nepřekvapilo. „Snad jen množství turistů. Potkala jsem tam už i Čechy,“ konstatovala Žohová. „Pokud západní člověk hledá, najde zde veškerý komfort, na který je zvyklý. Zároveň se zde mísí asijská tradice s francouzským dědictvím,“ charakterizovala zemi a její větší města.
Zatímco v Hanoji vzdálenost češtiny a vietnamštiny lehce suplovala angličtina, v horách to bylo jiné. „ Musela jsem se naučit aspoň základy jazyka. Občas ale docházelo i na příslovečné ruce –nohy,“ líčila zážitky Tereza Žohová. Samostatnou kapitolou je pak podle ní vietnamská kuchyně. „Vůbec nepřipomíná to, co se zde prodává v takzvaných asijských restauracích. Skládá se hlavně z polévek a čerstvého ovoce a zeleniny,“ popisovala specifika. „Ochudnala jsem i psa,“ dodala
