Když se sejdou staří jeskyňáři, vypadá to, jako by se roztočila kola času. Ze starých pánů se stávají opět studenti, kteří odpoledne po přednáškách spěchají na vlak z Prahy do Liberce, aby se v Bozkově nořili do podzemí a pátrali po neznámých prostorách.

Skupina speleologů tehdy zahrnovala nejen studenty přírodních věd, ale i elektrikáře, předsedu MNV, důchodce a mnohé další bozkovské nadšence.

Právě občané Bozkova byli prvními, kdo se už o několik let dříve pokoušeli o nalezení cesty do podzemí. Na možnost výskytu jeskyní, v daném místě neobvyklých, je upozornila dutina nalezená po odstřelu v malém lomu Na vápenici. V roce 1957 se jim průstup podařil. Napsali o tom dopis Prezidiu Československé akademie věd s žádostí o prozkoumání vzácného jevu.

Vedením průzkumu byl pověřen RNDr. František Skřivánek, tehdy ještě student pátého ročníku Přírodovědecké fakulty. Ten byl také v Lidových sadech prvním, kdo promluvil k účastníkům setkání.

„O zpřístupnění se zasloužila řada lidí, někteří už nejsou mezi námi. Byli jsme tehdy dost odvážní, všechno jsme se učili. Důlně projekční práce jsme okoukali. Prezentovali jsme pak vlastní projekty a prošlo to.“

Přestože se dalším pamětníkům do proslovů před publikem příliš nechtělo, po chvíli se rozproudila živá diskuze. Na povrch vystupují i veselé historky ze života jeskyňářů. Mnohým se v dobrém stal Bozkov osudným. Někteří tu zapustili kořeny, jiní si odtud odvedli manželku.

RNDr. Jaroslav Hromas popisuje průběh komplikovaných odstřelů, které provázely zpřístupňovací práce. Účinek náloží byl usměrňován přikrývkami z textilního lamina, aby nedošlo k nežádoucím škodám.

Líčí, jak bylo nutné posbírat kousky těchto textilií visících z
každého hrotu krápníkové výzdoby. Průzkum a zpřístupňovací práce vyvrcholily v roce 1969 slavnostním otevřením. Josef Řehák, první ředitel, vzpomíná.

„První pokladnu jsme udělali z kůlny od cementu, v druhé byla průvodcovna. Zapojen byl celý Bozkov. Průvodce dělali všichni, i babičky.“

Další účastnice setkání Ing. Daniela Bílková popisuje svůj vztah k podzemnímu světu.

„Líbí se mi, když mám možnost zůstat chvíli stranou a sama. Zhasnu světlo. Vidět tmu a slyšet ticho, to můžete jedině v jeskyni,“ říká.

Zhlédnout dokumentární i výtvarně laděné fotografie, které jsou vystaveny ve studiu a také na galerii Velkého sálu Lidových sadů, mohou návštěvníci do konce září.