Kauza MS Liberec 2009 je kauzou probranou ze všech možných i nemožných stran. Zaručené informace bývají mnohdy protichůdné. Matoucí je skutečnost, že ani ministerstvo, jako nejvyšší příslušný státní orgán, není schopno říci věci jasně. Co hůř, některé věci, které ministerstvo vypustilo do světa, by se bez větší námahy daly nazvat antonymem pravdy a mlžení je z posledka standardem informace. Jak se v tom má jeden vyznat?!

Ve čtvrtek 30. srpna se koná veřejné mimořádné zastupitelstvo. Podle předběžných informací by zde měli předstoupit všichni aktéři kauzy a vyložit zastupitelům fakta, jak se věci mají. Ač se na tomto zastupitelstvu reálně nic nerozhodne, jako jediní lidé v republice budou mít možnost všichni Liberečané sledovat na vlastní oči Romana Kumpošta, Kateřinu Neumannovou a možná přijde i někdo z ministerstva školství. Myslím, že stojí za to tam přijít.

Čas udělat art–šrotu pá pá

Ach vy zlí a nekulturní Liberečané! Pomyslel si nevesele umělec Aleš Veselý. Bez hany a studu mu jeho přetvořený odpad (to není urážka, to je konstatování) neznámí vandalové poničili. Umělec, raněn barbarem, posbíral svůj umělecký šrot, jenž zažehl nejednu vášnivou diskuzi, a odtáhl jej.

Jsouc kulturní analfabet a neumím poznat umění od modernistického kýče, šel jsem tak kolem vzácného šrotu, jenž ozdobil město Liberec. Posléze jsem se však dozvěděl, že můj obdiv, či spíše upřímná snaha pochopit nepochopitelné, směřoval k sochám–šrotu, které již byly poškozeny vandalem. Ať dělám, co dělám, já jen prostě nemůžu poznat, co ještě umění je a nakolik jest potřeba šrot poškodit, aby z něj byl již neumělecký šrot. Mají to ti umělci těžké.