Letní tábor Odborové organizace Preciosy se v Krásné Studánce koná už čtyřicátým rokem. Přebývají v něm děti zaměstnanců jedné z největších firem na Liberecku. Ještěd je odtud vidět jako na dlani, přesto tu všichni žijí, jako by byli v kraji úplně sami.

Většina dětí sem jezdí pravidelně, některé s táborem i zestárly. Vracejí se jako vedoucí a instruktoři. Opravené celtové stany září novotou. Tábor, který vede František Patka, nepatří mezi velké. Možná i proto se pro jeho členy stává srdeční záležitostí.

„Nové celty na dvoulůžkové stany stály sto šedesát tisíc. Akci nestavíme na nějakém luxusu. Důležité je, že v přilehlé usedlosti máme zázemí při nepřízni počasí. V domě jsou ubytovány nejmenší děti,“ říká hlavní vedoucí, který jezdí na toto místo už třiadvacet let.

Jednou z vedoucích je i Sigrid Preibischová, babička, která vzpomíná na první účast svých dětí. „Byly mrzuté, že jedou jen do Studánky, tak malý kousek od domova. Potom celá léta už jinam nechtěly.“

Podobně hrdá na tradici je i mladá žena, zástupkyně hlavního vedoucího. „Jezdím sem už od osmi roků pravidelně, vlastně jsem nikdy nepřestala,“ říká Eva Houšťová do houfu smějících se instruktorů a dodává, že někteří sem jezdí už plných čtyřicet let.

Jedna z dívek, Gábina Horáková, tu oslaví své narozeniny. Program se zatím tají. „Je tu dobře, užijeme si dobrodružství,“ hodnotí.