Je bezpečné přesednout z akrobatického speciálu za řídící páky dopravního letounu?

(Úsměv) Naprosto. Asi jako když pilot formule jedna přesedne z monopostu za volant běžného osobního automobilu nebo autobusu. Jako učitel létání jsem zvyklý za den vystřídat i několik typů sportovních letounů a malých dopravních strojů.

Létáte na pravidelných linkách?

Ne. Jen na objednávku, a často to bývají lety do méně známých měst, kam pravidelná letecká doprava není zavedena. Letos si náš Piper Seneca nejvíce vyžadují Holanďané pro cesty ke svým podnikům, nebo na jednání do Polska, Rakouska, Rumunska a Německa. Výhodou našeho dvoumotorového Piperu pro šest osob je, že můžeme přistávat i na méně udržovaných a travnatých plochách. Například v severním Rumunsku si Holanďané přáli přistát poblíž svojí firmy na bývalém vojenském letišti.

Takže jste jakýmsi taxíkem pro firmy…

Ani ne, protože s kolegou létáme pro nejrůznější klientelu, včetně známých osobností z byznysu a umělecké sféry.

S tak malým strojem létáte i na velká letiště?

Musíme, když si to zákazník přeje. Letos jsem poprvé letěl na největší kontinentální letiště do Frankfurtu nad Mohamem a byl jsem překvapen, že nás řídící provozu nebral s malým letadlem jako nějakou přítěž. Dokonce jsme si vystřídali před přistáním letové polohy s největším z boeingů, Jumbem. Přitom nás přinutili letět téměř na maximální rychlost, Jumbo zase na minimální. A pak jsme přistávali vedle sebe na souběžných drahách.

Létáte i na delších tratích?

Nedávno jsme absolvovali trasu z Prahy do Košic, pak do Rumunska a zpět do Prahy.

Kde je nejhustší provoz?

Létáme ve výšce 3000m rychlostí 330 km/hod., takže na trasách býváme v jiném patře než jsou pravidelné letecké linky. Hustota provozu se nás nejvíce dotýká na velkých letištích, kam nás zařadí na přistání mezi letouny pravidelných spojů. S největším provozem ve vzduchu jsme se letos setkali při letu z Ruzyně do Vídně, pak do Katovic a v noci do Dieseldorfu.

Na nudu si ani při dlouhých letech zřejmě stěžovat nemusíte…

To rozhodně ne, protože pokaždé letíme jinam a často i na letiště, která nejsou vybavená naváděcími systémy, což vyžaduje neustálé sledování vývoje počasí na trase a v cílové oblasti.