“Je to psychicky náročné. Stále hledáme bydlení, manžel tu s námi být nemůže. Všude nám říkají, že je nás moc,“ popisovala současný stav Silvia Siváková. Dalším úskalím je nedostatek hotovosti. „Všechno jsem dala bývalému majiteli domu,“ uvedla Siváková.

Charita učinila v případě Sivákových výjimku, podle interních pravidel může poskytnout azyl jen matce se čtyřmi dětmi. „Nechtěli jsme, aby byla rodina rozdělena, paní byla nešťastná,“ odůvodnila vstřícné rozhodnutí Dana Stolínová, vedoucí Domovu pro matky s dětmi v tísni sv. Anny. Přestože současná situace Sivákových již vyhlíží lépe, stále nejsou kompletní. Manžel může chodit jen na návštěvy.

Další osud rodiny také závisí na vyřízení osobních dokladů. To však může trvat měsíce. „V současnosti nemohou uplatňovat ani sociální dávky,“ připomněla Iveta Czerná ze Společnosti Člověk v tísni.

Terénní pracovníci této organizace provází rodinu při vyřizování patřičných dokumentů již několik měsíců. Protože část dětí se narodila na Slovensku a nemají povolení k trvalému pobytu, hrozí jim stále odsun za hranice.

Chybí záchytná síť

Případ Sivákových je sice specifický co se týče jejich komplikací se slovenskými dokumenty, ukazuje však bílé místo v sociálním systému. „Chybí zde instituce pro rodiny v nouzi. Nyní se musí dělit,“ připustila vedoucí Domovu u sv. Anny Dana Stolínová.

Se situací rodiny si operativně nemohlo poradit ani město. To přidělilo holobyt v Kateřinkách pouze muži se staršími dětmi. „Kateřinky nejsou uzpůsobeny pro malé děti,“ konstatovala již dříve náměstkyně libereckého primátora pro sociální věci Naděžda Jozífková.

Komplexní řešení podobných krizí, tedy že se rodina jakkoli početná ocitne naráz bez domova, jsou zatím jen vizemi. „Prosazujeme několika stupňové bydlení. Od místa, kam by bylo možné přijít, když je nejhůř, na pár dní, levné bydlení typu Kateřinek na pár měsíců s konečnou možností získat sociální byty,“ líčila ideu společnosti Člověk v tísni Iveta Czerná. Plošně však k tomuto modelu nepřistoupilo žádné z větších měst.