Podobné zařízení zatím na Liberecku neexistuje. Několik ústavů sociální péče sice nabízí chráněné byty, ale jen pro lidi s mentálním postižením.
Vozíčkářům a dalším tělesně postiženým tak nezbývá nic jiného, než zůstat v péči svých rodin nebo ústavů.
„Chráněných bytů je obecně nedostatek v celém Libereckém kraji. Poptávka po nich je přitom veliká,“ uvedla krajská radní pro sociální věci Hana Králíčková.
Podle ní je snahou Libereckého kraje postavit v každém okrese čtyři až pět domků s chráněným bydlením.
Sdružení D. R. A. K. chce byty vybudovat současně při rekonstrukci budovy bývalých jeslí v Oblačné ulici, kterou nyní kupuje od města. Sídlo zde mají mimo jiné i chráněné dílny, regionální organizace zdravotně postižených, ordinace soukromých lékařů či klub seniorů.
„Naším cílem je zřídit zhruba osm bytů, kde budou mít postižení své soukromí a potřebné služby vždy po ruce,“ řekla jednatelka sdružení Lenka Bobvošová. Peníze na projekt chce získat z fondů Evropské unie.
Nájemníci v chráněných bytech budou mít k dispozici asistenta. Ten jim pomůže při běžných domácích pracích nebo například při obstarávání jídla.
Sdružení chce postavit chráněné byty pro postižené
Vedle chráněných bytů má v budově vzniknout takzvaný krizový pokoj. Ten bude sloužit tělesně postiženým lidem na nezbytně nutnou dobu při výjimečných situacích, například živelných pohromách.
„Člověk se může ocitnout na ulici kdykoliv. Stačí, když mu byt zlikviduje požár. Může ale také třeba utéct před domácím násilím,“ sdělila Lenka Bobvošová.
Součástí chráněného bydlení bude i pokoj s respitní péčí. Sloužil by výhradně k ubytování tělesně postižených lidí na přechodnou dobu. Taková služba podle Lenky Bobvošové v kraji zcela chybí. „Zájem je ale obrovský,“ dodala.
Službu by mohli využít rodiny, které se starají o tělesně postiženou osobu, která je závislá na jejich péči.
„Stálá celodenní péče je pro ně vyčerpávající a mnohdy si proto potřebují odpočinout. Také se stává, že musejí jít například do nemocnice na léčení, a právě v těchto případech se využívá respitní péče,“ vysvětlila Lenka Bobvošová.
Absence respitní péče vede často pečující osoby k tomu, že dají postiženého do ústavu nebo do léčebny dlouhodobě nemocných.
Občanské sdružení D. R. A. K. chce navíc postupně v budově zařizovat Centrum služeb ucelené rehabilitace pro lidi s převážně tělesným postižením.
„Rádi bychom zde v budoucnu zajišťovali hlavně rehabilitační cvičení. Chceme také pořádat klubová setkání postižených dětí, mládeže a seniorů,“ doplnila Lenka Bobvošová.
