„V předložených případech by bylo vymáhání pohledávek zcela nevhodné, neprůkazné a neekonomické. Jednalo by se o nutně vynaložené náklady v řádu několika milionů ihned při podání žalob,“ stálo v materiálu pro zastupitele, podepsaným Martinem Blaževičem z technické správy sociálních, zdravotních a bytových objektů. Počet případů, kdy chybí smlouva nebo jsou promlčené, se vyšplhal až k tisíci.
„Reagujeme tak na několikaletý problém. Nemáme z toho radost, ale jiné řešení není,“ konstatoval primátor města Jiří Kittner. Dlužníci tak vidělají na nedůslednosti, které vznikly v minulých letech při správě městského majetku.
Zpočátku jej spravovalo šest společností, poté Liberec téměř veškerý bytový fond rozprodal a posledním správcem byl Realbyt. Mnoho dokumentů se při těchto převodech ztratilo. Již v minulosti se město snažilo dluhy vymáhat, specializované firmy však byli závislé na pokynech od správců i města.
„Měli bychom vzniklou škodu vymáhat na společnostech, které majetek spravovaly,“ uvedl zastupitel za SOS pro Liberec Radomil Mrklas. I nad touto možností vedení radnice uvažuje, bojí se však, že i tento spor by dvacet šest milionů do městské kasy nenavrátil.
Záznamy o odpuštění dluhů budou archivovány, dlužníci však přesto před městem budou zcela čistí. „Dluhy nelze spojovat s osvobozenými občany v dalším jednání,“ tvrdil Kittner.
Na konci devadesátých let Liberec disponoval více jak patnácti tisíci byty. Nyní se počet městských bytů pohybuje jen kolem devíti set. Odprodejem značného bytového fondu pak získalo město téměř tři miliardy korun na své velkolepé investice.
