Konala se zde ohlášená demonstrace občanského sdružení Národní korporativismus. „Protestujeme proti pozitivní diskriminaci,“ sdělil na dotaz Deníku předseda Národního korporativismu Jiří Petřivalský. „Zvýhodňování je určeno jen pro někoho. Na dávky právo nemáte, pokud nemáte správnou barvu kůže,“ řekl předseda během projevu na Soukenném náměstí.

Jiří Petřivalský na závěr svého projevu také politoval, že se na demonstraci sešlo tak málo příznivců. Včetně řečníka totiž dorazily extrémisté v hojném počtu čtyřiatřiceti kusů. Počet policistů tak v řádech několika desítek značně převyšoval počet extrémistů.

„Přijali jsme patřičná opatření. Podle informací, které vyplývají z ohlášení demonstrace, se mělo původně dostavit až sto lidí a některé signály nasvědčovaly tomu, že může dojít k jejímu narušení ze strany levicových aktivistů,“ uvedla tisková mluvčí policie Vlasta Suchánková.

Přihlížející chodci byli většinou demonstranty pohoršeni. „Kdyby ty děti věděli něco o válce, tak by tohle nikdy nedělali,“ poznamenala seniorka, která si nepřála uvést své jméno. Během svého pochodu křičeli demonstrující extrémisté hesla jako Čechy Čechům, pryč s cizinci, nic než národ či Češi pojďte s námi. Nikdo se však nepřipojil.

Přijely tři desítky skinů…

Třicet čtyři neonacistů a několikanásobek policistů. Průvod, který prošel Libercem, vzbuzoval v mnohých zhnusení a v jiných úsměv.

„Mohu potvrdit, že je na místě připraveno několik desítek policistů, zásahová jednotka a antikonfliktní tým,“ uvedla tisková mluvčí policie Vlasta Suchánková. Na zuřivý dav dohlížel ze vzduchu policejní vrtulník a v záloze bylo připraveno vodní dělo na potlačení a rozehnání davu.

„Škoda, že se nás tu nesešlo více,“ okomentoval nepřehlédnutelný debakl předseda extrémistů Jiří Petřivalský.

Národní korporativismus v Liberci…ZDENĚK ZBOŘIL
politolog, historik, filosof

Myšlenka sdružit se na základě společného profesního zájmu a vytvořit korporaci je známá od doby, kdy italský diktátor Benito Mussolini měl své obdivovatele i v ČSR. Ti tehdy věřili, že korporativní stát je lepší než tehdy v Evropě pomalu se kultivující demokracie.

Od roku 2004, kdy noví čeští stoupenci korporativismu s přívlastkem národní založili svou organizaci a zvolili si za své heslo slova Františka Palackého z jeho politického testamentu Nic než národ!, se však o návrat do minulosti, starší než sto třicet let, jedná jen velmi vzdáleně. Ještě v roce 1935, půlstoletí dřív, než se narodili účastníci sobotní liberecké demonstrace, vyšla strana Národní sjednocení do voleb pod podobným transparentem a snad právě ta by mohla být mladým demonstrantům nějakým vzorem.

Starovlastenecké heslo bylo v Liberci doprovázeno voláním Čechy Čechům!, a protože nebyl čas vysvětlit, zda se jedná o Čechy etnické, národní, zemské nebo občanské, nebylo také jasné, kdo jde s kým a proti komu. Měl se demonstrovat odpor proti pozitivní diskriminaci a z jediného krátkého projevu se dalo odvodit, že jde o Cikány a bílé Čechy.

Rekvizity demonstrantů připomínaly spíše Německo třicátých nebo devadesátých let 20. stol., a také kroje byly podobné protektorátnímu Kuratoriu. Ohlas u veřejnosti skoro žádný.

A tak nejzajímavější bylo to, že šlo až na výjimky většinou o mladé muže, z nichž někteří doslova nedávno odrostli dětským kalhotám, a také několik dívek. Mnozí z nich pak ještě nenabyli plných občanských práv, zejména práva být voleni. Jejich vystoupení bychom proto měli rozumět jako činu, možná i prvnímu, jejich politické participace a jeho význam byl v tom, že se tito mladí lidé stali politickou veřejností. Zda budou za několik let šířit záští a nenávist nebo myšlenku nějakého dobra, to nebude záležet jen na množství policistů v ulicích, ale na tom, zda jim někdo porozumí, nebo zda oni sami pochopí svou výlučnost.