„Platíme osm tisíc měsíčně. smlouvu máme vždy na tři měsíce,“ uvedl mladý muž, který nechtěl být jmenován, protože se bojí, že by ho majitel z bytu vyhodil.

Úskoky podnikavců s lidskou tísní jsou jednoduché. Nechají podepsat zoufalé lidi smlouvu o ubytování místo smlouvy o pronájmu, a tím získávají jedinečnou šanci kdykoli svého nájemníka vystěhovat. Stačí, aby podle něj porušili dobré mravy.

„Ubytovávat sociálně slabé nebo Romy je prostě byznys. Ti lidé nemají kam jít, a tak platí několika tisícové částky,“ uvedl Miroslav Kotlár, člen rady vlády pro záležitosti romské komunity. Do bytů však často teče, nebo jsou jinak znehodnoceny. Nebývá výjimkou, že stav bytu majitel přičítá nájemníkům, nikoli své nedbalosti.

Při vystěhování z bytu je pak právní vymahatelnost malá. „Páky nemá ani magistrát, i když jsou zde lidé, kteří se pomoci snaží,“ řekl Miroslav Kotlár. Vystěhovaní, pokud nemohou jít k příbuzným, zůstávají bez domova.

Podle práva se majitelé těchto domů ničeho nedopustili, pokud platí daně. Smlouva o ubytování patří spíše do rezortu hotelů a penzionů, ale zda se jedná skutečně o ubytování či pronájem, může rozhodnout pouze soud. Ten ale nevyřeší,náhlé vystěhování a pocity bezmoci.