Šikanované děti zažívají často pocity vyloučení ze třídního kolektivu, což je pro ně frustrující. Mají snahu se bránit a začlenit zpět. Mnohdy na to jdou ale špatně a to celou situaci ještě zhoršuje.

„Právě třídní učitel by měl změnu chování žáků rozpoznat a potíže řešit. Ideální by bylo, pokud by fungoval informačně propojený systém dítě, škola, rodina. Šikana není problém jen oběti a agresora, ale týká se celé třídy, rodiny i školy,“ uvedl metodik prevence Zdravotního ústavu v Liberci Petr Šolc.

Podle něj v poslední době stoupá na Liberecku potřeba škol spolupracovat s odborníky. Školy začínají chápat, že zamlčením a přehlédnutím opakované agrese, šikanu nepřímo podporují.

„Šikana má povahu nákazy a rychle se rozrůstá,“ poznamenal Petr Šolc.

Se zdravotním ústavem spolupracuje například liberecká Základní škola Na Perštýně, kde pracuje se třídou speciální pedagog pravidelně jednou za měsíc.

„Snažíme se sledovat kontakt mezi dětmi i o přestávkách, na chodbách a mimo školu,“ sdělil ředitel školy Jiří Paclt.

Na Základní škole Vrchlického zase pořádají semináře o šikaně, na které mohou přijít i rodiče.

Více než polovina škol řeší šikanu

Jak vyplývá z údajů Ústavu pro informace ve vzdělávání, šikana se objevuje ve třech čtvrtinách základních a polovině středních škol.

Průzkum dále uvádí, že na menších školách je díky užší spolupráci s vedením školy i rodiči počet zjištěných případů znatelně nižší. Obětí bývají většinou chlapci. S šikanou se setkávají ale i dívky, a to především na středních školách.

Útok nemusí být jen fyzický

„Kamarádka Míša chodila do třídy plné kluků. Ti dominantní vytvořili skupinu a ostatním ze třídy se posmívali a slovně je napadali. Míša jako jedinná holka takový nátlak neunesla a přestoupila na jinou školu,“ svěřil příběh své kamarádky patnáctiletý Šimon z Liberce.

Pozorujte chování svého dítěte

Podle předsedy Společenství proti šikaně Michala Koláře se dítě doma často bojí nebo stydí se svým problémem svěřit. Na druhou stranu rodiče málokdy poznají, že se s dítětem něco vážného děje.

„Rodiče si musí všímat toho, zda dítě nějak zásadně němění své chování. Může to být strach ze školy, změny nálad, bolesti břicha, poničené pomůcky nebo oblečení, ale i nedostatek peněz,“ řekl Deníku Michal Kolář.

Pro děti je také kolikrát nepříjemné hovořit s rodiči o tom, jak je někdo ponižuje nebo týrá.

V případě, že rodič šikanu odhalí, měl by co nejříve kontaktovat školu, případně se obrátit na odborníka.

„Některé školy před problémy zavírají oči, protože nevědí, jak se mají se školním násilím vypořádat,“ dodal.