Bylo to v roce 1997 a majitel Národního cirkusu Jo-Joo se hned začal shánět po velké kočce. Lvi a tygři se mu zdáli okoukaní, a tak si jako začínající drezér vybral nevšední variantu. Pořídil si levhartici.

„Tento druh šelem patří k nejnáročnějším zvířatům na výcvik. Jsou velmi temperamentní a mrštné, protože to vyžaduje jejich život ve volné přírodě.

Pohybují se na stromech, aby se v africké domovině vyhnuli konkurenci lva či hyeny. Jenomže v jižní a jihovýchodní Asii musí odolávat převaze tygrů. Před nimi se na stromech neukryjí a přitom jsou fyzicky slabší. Proto levharty příroda vybavila škálou nevyzpytatelných úhybných a útočných manévrů. Jejich reakce tak jsou i pro drezéra nepředvídatelné a tím nebezpečné. Navíc dokážou přeskočit celou manéž, jako žádné jiné zvíře,“ charakterizoval levharta znalec velkých koček Ivan Ringel.

„Dobře, že jsem mnohé z toho v té době nevěděl. Intuice a drezérské zkušenosti převzaté od svého dědy i dalších cvičitelů mě dovedly k současné podobě vystupování, kterou navíc jako jediný na světě provádím v manéži bez klece,“ říká Jaromír Joo. Jenomže cesta k takovému předvádění nebyla snadná. Levhartice Nova mu už jako kotě připravila nejednu horkou chvíli přesto, že ji učil jen cviky, které vycházely z její přirozenosti. Ona je však považovala za zábavu. Škrábance na těle drezéra a prokousnutá ruka jsou toho svědky. „Bolest nebyla nikdy to nejhorší. Nejtěžší bylo zachovat naprostý klid a nevydráždit kočku k ještě silnějšímu útoku,“ vzpomíná Jaromír Joo na počátky své drezérské kariéry.

Jak si dnes rozumí drezér s levharticí, ale i skupinou tygrů, je možné vidět pod šapitó cirkusu Jo-Joo v Liberci vedle policejního ředitelství. Vystoupení začínají ve všední dny v 17.30 hodin, o víkendech od 10 a 15 hodin. V sobotu mají děti vstup na představení s 50% slevou.