„Firmy se musejí smířit s tím, že to bez odborů nepůjde. Zaměstnanci se naším prostřednictvím snaží pouze zlepšovat své pracovní podmínky,“ sdělil Milan Šubrt.

Za léta strávená touto prací může sdělit hned několik případů, kdy se vyjednávači nechovali zrovna přívětivě.

„Asi nejdramatičtější reakce na naše snahy byla ze strany jedné hlídací agentury, která neplatí zaměstnancům za práci v noci. Bylo mi přímo vyhrožováno, že pokud to budu řešit, mohlo by se mi něco zlého přihodit,“ uvedl Milan Šubrt jeden z mnoha případů, kdy se mu neusínalo zrovna dobře.

Problémy mají často i zaměstnanci firem, kteří jsou zároveň členy firemních odborů.

„Minulé vedení firmy mi sdělilo, že pokud budu napomáhat odborářům, sníží mi prémie,“ řekl Pavel Polák, předseda odborové organizace v chrastavské firmě Grupo Antolin.

„Situace se obrátila k lepšímu v prosinci, s nástupem nového managementu. S ním je komunikace takřka bezproblémová,“ dodal Pavel Polák.

S nepříjemnými situacemi se potkávají také zaměstnanci, kteří chtějí odbory ve firmě teprve založit.

„Při zakládání odborů sdělilo vedení všem zaměstnancům, že až se dozví, kdo odbory ve firmě zakládá, budou padat hlavy,“ říká zaměstnankyně, která si ze strachu před ztrátou práce nepřála uvést své jméno, ani jméno firmy (redakce obojí zná).

Milan Šubrt však doplnil, že na druhé straně existují solidní zaměstnavatelé, kteří jsou velmi vstřícní, komunikují se svými zaměstnanci a k odborářům se chovají jako k partnerům v jednání.

„Jde nám vlastně o společnou věc. Zaměstnavatelům by také mělo záležet na tom, jestli jsou lidé v jejich firmě spokojení či nikoliv,“ uzavřel odborář.